Kdysi

Jelikož jsem tu několik let nepublikovala, ale tvořila jsem průběžně, tak někdy vložím i básně "ze šuplíku":-)))

Dnes jsem vybrala z roku 2019

 

Slunce  už vychází 

nad městem ještě spícím 

rozhoří v extázi 

tvář marně nevěřícím

 

svět běží potajmu

jen stíny šeptají si

o vůni nočních snů 

návratech ke svým kdysi 

 

lehké je uvěřit 

když srdce láskou vzplane

je to jen pouhý cit 

pro pole neorané

 

svět hoří v červáncích

a pole soumrak hladí 

pohledem vnitřních tich 

akordy v amol ladí 

 

ve strunách rozezní 

sonátu z lásky psanou 

kdy člověk víc než sní 

a nemá na vybranou 

 

když člověk roztoużí

své srdce víc než zdání 

najde i v kalužích 

odstíny ze svých přání 

 

oddenky z tužeb svých 

pár minut tiché slávy 

kde první z posledních 

o světě nevypráví

 

protože dávno zná 

proč stromy vypráví si

jak mizí ve hvězdách

 

co  bylo

včera

dnes

i kdysi... 

 

Jarmila Synková©19.03.2019

---