Z hodiny filozofie

A tak se z lásky stává nenávist,

tak jednoduché a strohé, jako nepopsaný list.

Z čistoty stává se jen prázno,

studna, které přes kal nevidíme na dno.

Jako těžký kámen klesáme oceánem,

modlíme se, ale záchrana nikde,

nedivte se, ruka hluboko nedosáhne,

ta naděje v nás ale žije.

Když jsme už na dně,

jediné co máme je naděje,

ta přeci umírá poslední,

proto jsou jí lidé posedlí,

nemíříš vzhůru, nesnažíš se žít,

máš přece naději, že vše můžeš mít.

Stačí ale pouhá naděje a víra,

nebo zapojit se musí i ta lidská síla?