Krvesaj a Nekronella XX

„Co to posloucháš?“ zeptala se po příchodu na hřbitov Nekronella Drakula Smrtihlava, když si všimla, že má celou dobu na uších sluchátka.

„Šílené démony,“ opáčil hrdě Drakul. „Je to nová švédská skupina, stáhnul jsem si na netu jejich nové demo, jsou boží!“

„Boží?“ ušklíbl se ironicky Vlad.

„Teda, chtěl jsem říct sataní,“ opravil se Drakul. „Původně byli ranní gotici, ale teď už jsou konečně ortodoxní symfonici.“

„Já mám raději starý dobrý doom metal,“ začala si vymýšlet Talaura, která ve skutečnosti poslouchala dívčí kapely. „Mají drsné texty, vše o smrti a zmaru. Mám ráda smrt a zmar!“

„Tak to by se ti líbil Antikrist,“ poradil jí Vlad. „Je to nový americký zpěvák novogotické vlny. Je správně depresivní, ne jako ti změkčilí symfonici,“ podíval se na Drakula. „Ale je starý, už je mu přes dvacet a barví si vlasy!“

„Tobě je dvě stě let,“ upozornila ho Nekronella.

„Ale to je něco jiného,“ okamžitě změnil postoj Vlad. „Já jsem nemrtvý, zatímco on je pouhý smrtelník a navíc zpěvák. A barví si vlasy na černo, jako by byl jedním z nás!“

„Gotici jsou trapní a předvídatelní,“ sundal si sluchátka Drakul a postavil se tak proti Vladovu názoru. „Poslouchal jsem je do dvanácti, ale pak jsem prozřel. Loni jsem definitivně přešel k symfonik metalu, protože gotici si na vympýrizmus jenom hrají.“

„Tobě je teprve třináct?“ vysmála se mu Talaura.

„Chtěl jsem říct sto třináct,“ okamžitě se opravil Drakul, „v běžné konverzaci používám jenom číslovky za stovkou,“ dodal zaraženě.

„Nejlepší jsou ďábelské opery,“ zasnila se Nekronella. „Hlavně když je tam více hlasů, andělských i ďábelských. A ďábel v nich vždy zvítězí, jak se sluší a patří!“

„Když ono je to složité,“ vmísila se jim do diskuze Talaura. „S odstupem času už je těžké říct, co bylo dříve, za temných časů, když pořádná hudba teprve vznikala. Jestli black metal, nebo doom metal. Tam to všechno začalo a vyvrcholilo to gotikou. Symfonik metal je stejně jenom změkčilá forma gotiky!“

„Přesně tak, v gotice je všechno!“ posadil se na náhrobek Vlad Krvesaj. „Je tam nebe a peklo, romance, deprese, ztráta blízkých, prázdnota a smrt. Všechno krásné dohromady, taky jak se sluší a patří,“ podíval se po Nekronelle.

„Gotici neskutečně trapní a zastaralí,“ trval si na svém názoru Drakul. „Budoucnost patří symfonikům. Používají dokonce i temné orchestry.“

„Jsi mladší o osmdesát sedm let!“ zahřímal Vlad v obavách, že ztrácí pozici vůdce a hlavního upíra. „Je ti pouhých sto třináct a upír jsi teprve od rána, tak se chovej! Gotika je základním pilířem upírství!“

„Tak sorry, kámo,“ začal couvat Drakul, kterému hned došlo, že to přehnal. „Občas si tedy nějaké ty gotiky poslechnu, když na tom trváš.

„A je to,“ zasmála se Nekronella. „Víte co? Založíme gotickou kapelu a všem ve škole ukážeme, jak je temnota úžasná!“