Člověčina s prošlým datem spotřeby, aneb dost bylo snů

Život jest v krutosti tekutý,

když s nádechem pro osudového rozmaru,

sype se volně v rosičkách skrz

tak provokativně, přesto nevinně nevidomou

a bezvládnou bezmocnost prstů,

jenž v pahýlech zdědil jsi, co důkaz zručnosti,

po komsi z let minule přítomných, či

přítomně budoucích, v plamenech mumifikovaných,

balzámem, voňavě páchnoucím odérem,

vetknutým v palčivě dávivou svízel,

všitou vší silou nekonečně prchavého okamžiku

do vláken tvídového úsměvu nebes,

nonšalantně, ač bezmyšlenkovitě

rozprsknutého do skleněného obrazce,

pokřiveného předurčeným zoufalstvím duše,

duše lidské, člověčinou hnilobně smrduté.

20.4.2016