Modré moře

Modré moře, ó, pěno bílých perutí

na hřbetech vln

ó, korály

ó, vlnolamy z kamenů posetých zrny stříbra

Večerní vánek ukládá vás

na věži kostelní odzvonili jaro

a vy, jak lastury přílivem obmyté

vracíte se k moři

a není tu nikdo

kdo by vás zadržel

Bílá plachetnice v přístavu Port Artur

ó, první červánky

na nebi potřísněném inkoustem

hledíte k východu

Tichou symfonií zní útesy pobřežní

na prahu světla

kormorán přilétá s pohádkou pro dětskou duši

a kdosi poslal pozdravy své

za oceán v zobáku albatrosa

Azurový příboj a vřeštění pouťového kolotoče

hluk krčmy pobřežní

a lomoz řetězů, jimiž lodě k molům přivázali

vytažené pramice a vesla složená

Španělská kapela

španělská tanečnice

s ní toreador

v jednom letu, v jednom tanci

doznívají k úsvitu

Přichází příliv a nese lodní ráhnoví

nese prsteny a náramky z paží utopenců

a kormidlo plachetnice ztroskotalé v zapomnění

Na břehu pláče dítě do hřmotu vln

otvírá se obzor

pojd\', vykroč, lepší je ultramarín a zeleň má

ponesu tě v náručí

a dítě sedá si na písek

oči plné slunce

oči plné touhy nechá se nést k obzoru

Slepý rybář táhlými tóny harmoniky volá albatrosa zpět

Je večer, je noc a září Jižní kříž

Hvězdami zaváté pobřeží zvedá hlavu

a unášeno bůhví kam, zpívá

A slepý rybář našel albatrosa

A zase symfonií zní útesy pobřežní

nad ránem

rybář našel albatrosa

rukou urovnává bílé peří

a někdo tu hrá

a španělská tanečnice znovu tančí