Ráno

Snídá mráz ve větvích jablka ledová

nepřišel nikdo je očesat z korun

strom z květů v ovoce je v létě vychoval

vysoko nahoře blíž k meteorům.

Ach jejich chuť musí být jako oheň

tak jako chutnáš mi, když jsi můj hlad

a ráno, když musím uhasit žízeň

sklízím po paměti v klíně tvém sad.

A Měsíc do rána odléval masky

všem, které nalezl za oknem být

přibyly ve sněhu stopy a vrásky

ve tvářích rozlil se mlčení svit.

A my zde v pokoji ležíme na dotek

svítání vytéká noci již z žil

miláčku mé ruce tkají ti kabátek

jen abych svléknout směl, co jsem ti šil.