Balada o nedělním víně

Vprostřed bídy neviňátka

bílé vrány, černí andělé

svět má otevřená vrátka

když je noc a je neděle

Uprostřed jehel kupka sena

kámen co sbíráš do sbírky

za zdí z mramoru sténá

páv s polámanými pírky

                                  a zpívá:

To je ta idylka nedělního vína

svět se motá to já vím

a já ptám se čí je vina

že se tak potá- potácím

Jazyk se krásně rozvázal

jen vědomí je zmatené

cos dokázal nedokázal

to další sklenka zažene

Tvá osobnost s jinou splívá

ve sklence vína pravdy plavou

jen ten pták se stále dívá

z residence nad tvou hlavou

                     a zpívá dokolečka:

To je ta idylka...

Jednou skončí každá balada

a konec často smutý má

trochu opadne ti nálada

svět vidíš očima starýma

Neplačte mé přítelkyně

co ste se mnou seděli

s dobrou náladou a o víně

sejdem se další neděli