Krvesaj a Nekronella XXIII

„Tak už jsme zůstali jenom tři,“ povzdechl si Vlad Krvesaj po Emilově dobrovolném odchodu mezi pouhé smrtelníky. „Ale nebojte se, na smrtelné posteli ten zrádce ještě zalituje,“ dodal a posadil se na náhrobek.

„Spíše jsme zůstaly už jen my dvě,“ upozornila ho náhle Talaura. „Pokud nemáš svou klukovskou upírskou frakci, zůstaneme s Nekronelou samy jako dvě nezávislé lesbické upírky! Tebe k ničemu nepotřebujeme, takže můžeš jít domů!“

„Cože?“ podivila se Nekronella. „O tom nebyla řeč, Talauro. Jak jsi přišla na to, že budeme lesbické upírky?“

„Všechny upírky jsou lesby,“ poučila ji Talaura. „Přečti si gotické romány a sama uvidíš. Le Fanu to tam vysvětluje docela srozumitelně. Všechny upírky jsou nejlepší přítelkyně s romantickými sklony.“

„Víš vůbec, co to znamená být lesba?“ zeptal se jí uražený Vlad, kterému už delší dobu vadila Talauřina snaha ovládnout jeho upírské hnutí.

„To znamená, že už tě nepotřebujeme,“ odsekla Talaura.

„No já nevím,“ zamyslela se Nekronella. „Vlad je přece něco jako náš vůdce. Založil upírské hnutí a umí se proměnit na netopýra!“

„Pojď pryč!“ chytila Nellu pod paži Talaura a odváděla ji směrem k hřbitovní bráně. „Ode dneška budeme své vlastní vůdkyně a na netopýry se budeme proměňovat, kdy se nám zachce! Takový už je život nemrtvých, na nikoho se nespoléhat, jenom na svou nejlepší přítelkyni!“

Na hřbitově zavládlo hrobové ticho, způsobené okolním hrobovým tichem. Osamělý upír Vlad Krvesaj dál seděl na náhrobku a přemítal nad marností nesmrtelnosti. V tom ho vyrušil podivný zvuk.

„Ahoj Vlade!“ křikl na zkroušeného upíra přes plot sedmák Kája. „Mám tady v kapse něco fakt zajímavého! Zejména pro upíra v tvé situaci!“

„My se známe?“ odtušil chladně Vlad Krvesaj, vědom si své nemrtvé převahy.

„Jasně,“ opáčil sebevědomě Kája. „Chodím o třídu výš a potkáváme se na chodbě. Už delší dobu tě sleduju. Být upírem je totiž super a tak jsem ti něco přinesl,“ vytáhl z kapsy láhev. „Když se dneska v obchodě prodavačky nedívaly, šlohnul jsem tam Medvědí krev. Je sice jenom medvědí, ale lepší než nic. Hlavně, že je to krev.“

„To není skutečná krev, ale levné bulharské víno,“ zasmušil se Krvesaj. „Táta si ho kupuje na víkend. Kromě toho, my pít alkohol nesmíme, ještě nám nebylo osmnáct.“

„To já přece vím,“ přisednul si k němu sedmák Kája. „Ale právě se s tebou rozešla holka, tak se musíš napít, jinak bys nebyl chlap!“

„Nella nebyla moje holka,“ zasmušil se Vlad. „Byli jsme jenom kamarádi, od první třídy až po šestku.“

„To je jedno,“ otevřel láhev Kája. „Jednou to přijít muselo, raději v šestce, než později. A teď se musíš napít, jinak z tebe nebude nikdy pořádný upír!“

„Táta bude nasranej,“ napil se Vlad.

„Neboj se, on to pochopí,“ pokýval hlavou grázl Kája. „Je přece taky rozvedený, nebo ne?“