Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamota
05. 06. 2002
1
0
1520
Autor
sympatak
A kdo není?
Samota
Jak strom uprostřed louky uvadlý,
jak listy, které na zem dávno upadly.
Jak příchod noci do dne krásného,
jak něco bezmyšlenkovitě prázdného.
Jak zmoklý pták bez hnízda,
jak týden, kde chybí středa.
Jak východ slunce na západu,
jak zápor bez kladu.
Jak číslo na roztrhaném papíře,
jak myš uvězněná ve své škvíře.
Jako bouře bez deště,
jak malé dítě ve městě.
Jak? No prostě tak.
Opuštěný – prázdný.
Sám.
přečetl jsem to dvakrát, ale nic moc zajímavýho jsem tam pro sebe neobjevil; vlastně je to sbírka přirovnání na téma samota, místy lepší ( např. "jak číslo na roztrhaném papíře"), místy silně kýčovité ( např. "jak zápor bez kladu").
Ale pošlu na to avízo Krelovi, mohlo by se mu to hodit do depresivního klubu :-)
Jak východ slunce na západu,
mně se líbilo tohle...
jinak tyhle výčty ..chi chíí, to jsem dělala taky :o)))
pan sympaťák ale určitě nejni tak často sám, viď?
:o)
Téma věčně omleté, zvlášť v určitý etapě života, kdy někdo odešel, utekl, řekl něco špatného a tak dál a tak podobně.
Co se týče formy, upřímně.. nelíbí se mi. Rýmy se zadrhávají, jsou těžkopádné.
Celkově to na mne zapůsobilo jako vylití pocitů na papír, nic víc, nic míň. Snad příště...