Nebe nad Štěpánkou

Z mlhy v mé hlavě

vystupují stromy myšlenek

běžky vyšlapují

bělobu mozkové kůry

 

Dívám se do korun

do větvení variant

 

Maník zapomnění

motorovkou podetíná

jeden strom po druhém

při loučení s myšlenkami

pila pláče 

 

Syn vyšlapává stromečkem kopec

zanechává za sebou

kresbu hřbetu

obrovského hada

v kulminaci mu prý

hůlkou přikreslí hlavu

 

Na sjezdovce pozoruji 

zacyklené uvažování

lanovkou nahoru 

a na lyžích hned zpátky

 

V oxytocinovém lomu

vytěžuji horninu lásky

 

Na louce u lesa

kvílí sněžný skůtr

s děravým výfukem

uskutečňují se v něm 

okamžiky mého rauše

 

I falus rozhledny

se potácí v mlze

jen nad hlavou

probleskuje modré nebe 

 

Rozevřené stránky strání

s řádky alejí stromů

a občasnou kaňkou stavení

si mohu jen představovat

 

Dočetl bych se

o zradě, křivdě a šikaně

ze kterých jsme vystoupali

 

Sníh pomalu taje

horští mudrci

ustupují dopaminovým dálnicím 

zvířecích pudů

dopravovaným z rozmrzlé nížiny

---