Setkání

Naše stopy rozcházejí se

a pak se zase scházejí.

Naše city hledají se

a pak zase mizejí.

Proč?

Naše ruce dotýkají se

a pak se zase pouštějí.

Naše oči dívají se

a pak se zase neznají.

Proč?

Proč život je tak složitý,

proč láska je tak záhadná?

Tou otázkou opitý,

plním místa neznámá,

v mysli.

Jednou v noci potácím se,

setmělou krajinou ztracenou,

v myšlenkách temných předháním se,

s mraky - co plují nade mnou,

na nebi.

A v zatáčce, v třpytu hvězd,

potkal jsem muže moudrého,

jak kdyby k tomu místu někdo chtěl mě vést

a já, hledaje přítele dobrého,

muže oslovil.

\"Proč stojíš v zimě noci

upostřed cesty tkhle sám?\"

\"Noc v mé je, ne já v její moci,

za chvíli si měsíční záři osedlám.\"

řekl.

Odpovědí jeho zmaten,

chvíli jsem tam jen tak stál,

pak spatřiv v jeho očích plamen,

jsem pochopil a ptal se dál

a dál...

\"Jsi ten, který ví vše a nic?

Jsi ten kdo času mává?

Jsi ten pro nějž je méně víc?

Jsi ten co život bere, dává

myšlenkám?\"

A moudrý muž se usmál.

Zasnil se a pak odpověděl,

tak jemně, jak by vítr zavál,

řekl \"Ano\" a já věděl,

proč.