(„Homo homini homo“ je mnohem horší než „homo homini lupus“)

Nad vodárnou se rozbřesklo. U nedalekého potůčku se Dorotka skláněla, když už zase na valše drhla partyzánské uniformy. Ruce jí úplně zrudly od jádrového mýdla.

 Sotva byla hotova, mohla se těšit na další zaměstnání. Měla dnes službu v destrukčním družstvu. Ona a malý Vietnamec Bow Ling se vydali s bedničkami trhavin dolů do města utýraného ve stínu modré a červené, neboli lichtenštejnských barev. Dorotce se Bow líbil. Doufala, že se s ním během partyzánské aktivity ve městečku sblíží. 

Ve stejné době se chladným úsvitem kradl ze zámku do gymnázia exposlanec a princův poradce (Kronprinzberater) Dolníček. Už při přivítacím projevu se zamiloval do tlumočící profesorky němčiny Kamily. Opojen souzněním duší kráčel po Náměstí hrdinů směrem k jazykové laboratoři, kde právě končilo večerní doučování. Okna učebny svítila silným světlem led diod. Na to si Krnované po dlouhé době elektrických sankcí dosud nezvykli. Proto v celé ulici svítila právě jen ta okna ve škole, ostatní zatím příliš nevěřili vlastním vypínačům.

Náhle Dolníček zaslechl za rohem vykřičeného domu „U zadumané loutny“ šelest. Nejprve si myslel, že uchází tamní teplovod, pověstný tím, že díky netěsnosti kolem něho vždy roztál sníh a fialky tam kvetly už v únoru. Pak si ale Dolníček všiml, že zvuk je nepravidelný Spíše připomínal šepot.

To se Dorotka a Ling domlouvali, když instalovali podél teplovodu výbušniny. Bow ovšem neopětoval Dorotčin cit. Místo v jeho zemljance už dávno obsadila náruživá řecká partyzánka Ellenis. Oba členové destrukčního družstva pracovali proto vedle sebe chladně, oddaní celospolečenským myšlenkám, jen Dorotka udávala pokyny pronikavým vyčítavým hlasem a byl to jeden z těch ženských projevů, kdy je obsah sdělení zcela vedlejší a muž si musí spíše všímat neverbálních znaků. To Bow neudělal, proto je Dolníček překvapil. V nastalém souboji oba nezkušené partyzány jako mistr Shao Lin oba přemohl a pronásledoval na útěku směrem k (hlavnímu) nádraží.

Tam panoval i v tak brzkou hodinu zmatek. Řada místních občanů se stěhovala pryč z ukradené vlasti do chudých, ale stále ještě našich středních Čech a v kufrech si vezli svoje cennosti, (některé z nich byly ukradeny ještě z původního lichtenštejnského zámku). K nejvzácnějším památkám patřily zlaté dukáty a stříbrné tolary nalezené v krnovském muzeu těsně po válce.

Naopak mnoho Lichtenštejňanů, obtěžkáno prázdnými zavazadly, přijíždělo, aby si nakradli majetek a alespoň trochu polepšili svým chudým příbuzným na neúrodných lichtenštejnských pastvinách. V tom chumlu na nádraží se oba partyzáni Dolníčkovi ztratili.

Korunní poradce pochopil vážnost situace a pospíchal za knížecím princem Aloisem. Do jeho ložnice však dorazil pozdě. Nalezl pouze dopis na rozloučenou. Princ Alois i jeho žena Sofie (nar. 1967) uprchli.

Bezvládí však v Krnově nepanovalo dlouho. Starý kníže Hans Adam II. opustil poprvé v životě Evropu a přijel do Krnova osobně. Nikdo už ho nevítal. I městská policie raději kontrolovala romské ulice Vrchlického a Libušinu. V prezidentském salonku hotelu Slezský dům na knížete čekal pouze bývalý předseda městského výboru SSM, nyní čestný prezident Klubu českého pohraničí a člen městské rady za nezávislé. Další rozhovor spolu vedli v němčině (Text je překládán):

Svazák: "Fürstliche Durchlaucht, erlauben Sie mir, Sie in Jägerndorf zu begrüssen!"

(Pocem ty kluku lichtenštejnská, ještě toho nemáte dost?")

Kníže: "Sehr angenehm." 

(Dobrý den, milý pane. Vidím, že se budu muset ještě hodně změnit, a nevím, jestli bych se raději neměl zdejšího panství vzdát. Jsem zoufalý!)

Svazák: "Gestatten Sie mir, Ihnen einen Rat zu geben. Verstehen Sie mich als einen untertänigsten Diener!"

(Podívej, ty stará pikslo! Tady jsme doma my a ty si můžeš sbalit svých pár švestek a vypadnout po svých. Jinak tě poženeme svinským krokem.)

Kníže: "Meinen Sie, ich kann Ratschläge  von notorischen Verrätern und Dieben entnehmen?"

(Jsem skutečně zvědavý. Jste moje poslední záchrana.)

Svazák: "Erklären Sie den Eingeborenen, dass Sie persönlich an Untaten ihrer Vorfahren nicht schuldig sind. Das werden die gern hören."

(Říkám ti znova: Buď se omluvíš, nebo vypadneš!)

Na znamení toho, že rozhovor je u konce, nabídl kníže svazákovi k políbení prst s prstenem. Ten to pochopil jinak a prsten si stáhl do kapsy. Kníže všechny svazákovy návrhy, tak, jak byly předloženy, přijal, a vyhlásil na následující sobotu Den všeobecné omluvy.

Toho dne už od rána chodil po náměstí oddíl Národního odporu s českými vlajkami a svolával občany na shromáždění. Ani nemusel. Zájem byl tak veliký, že městská policie musela toho roku poprvé vystoupit ze služební Octavie a vlastníma rukama udržovat volný čtverec uprostřed náměstí. Tam totiž mělo ke všeobecné omluvě dojít.

Za třepotu vlajek, rachotu bubnů a klinkotu zvonů slavnost začala. Zahájil ji sám kníže. Přišoural se před starostku. Klekl si s obtížemi na svá revmatická kolena, počkal, až starostka dokouří a začal (překládala Kamila, Dolníčkova milenka, profesorka z gymnázia):

"Omlouvám se celému českém národu, i Moravanům a Slezanům za svého předka Karla Lichtenštejna, neboť on to byl, kdo zorganizoval popravu 27 českých pánů v Praze roku 1621. Už to nikdy neuděláme."

Omluva byla přijata, ale způsobila, že se s omluvami roztrhl pytel: 

Osterberg se za místní sudetské Němce  omlouval za to, že jejich předkové do Krnova přišli, že osídlili město i jeho okolí, že potom vyvolali II. světovou válku a že ji prohráli.

Vůdčí postava místní řecké menšiny se omluvil za to, že Řekové vynalezli demokracii. Zahrádkáři se přiznali, že kvůli nim se přemnožili hlemýždi. Komunisté se omlouvali za to, že byl zrušen státní statek s čestným názvem vzorový státní statek Velké říjnové revoluce a že nevyhráli volby, a tak se stalo, že bohatí bohatnou a chudí chudnou a ještě přitom někteří z nich musejí pracovat!!

Studenti místních středních škol se omluvili za to, že opsali obsah povinné četby z internetu. Hostinský z pivnice se přiznal,  že nedotáčel pivo a servírka z Malého Cafe se nejprve rozplakala, a pak prosila za odpuštění za to, že krátce před vánoci když ji došla kolumbijská arabica, nahradila ji v presovači robustou Jihlavanka. 

Nakonec přišli Romové. Neomlouvali se, ale rovnou starostce v hotovosti vrátili všechny  neoprávněně vyplacené sociální dávky.

Dojatá městská rada slíbila, že za ty prachy vybuduje ve městě nový olympijský stadion.

Kníže využil všeobecného rozrušení a v podloubí propustil ze svých služeb Dolníčka. Mezi feudálem a poddanými tak už neměl překážet žádný zlotřilý rádce a mohlo zavládnout všeobecné štěstí. Současně kníže Dolníčkovi vyjednal, že se dostane na volitelné místo na kandidátce strany „Slezané Lichtenštejnům, Lichtenštejnci Slezanům“.

V houfu všeobecné omluvy se ukrývala i Dorotka. Ta se neměla za co omlouvat. Když před několika dny pochopila, že o ni Ling opravdu nemá zájem, opustila partyzánský oddíl „Kolofík“ a byla přijata v provizorních ubytovacích buňkách, ve kterých na planině po zbořeném zámku knížata bydlela, jako posluhovačka a klíčnice.

Mezitím se knížecí princ Alois vzmužil a vrátil se do Krnova a s ním jeho děti: 

- malý princ Josef Václav Maximilian Maria

- maličká princezna Marie Karolina Alžběta

- ještě menší princ Jiří Antonín Konstantin Maria a konečně

- nejmenší Mikuláš Alexandr Šebestián Maria.

Dorotka v tom okamžiku zametala elektrickým koštětem Kärcher zámecké schody, a tak mohla průhledem skrze sloupky barokní balustrády potají knížecí dorost pozorovat. Nejvíce ji zaujal malý následník lichtenštejnského trůnu Josef Václav.

Nevěděla, že ji, skryt za zámeckou zdí, pozoruje Ondřej Lengyel. Už nebyl partyzánským velitelem. Partyzánský oddíl „Kolofík“ raději rozpustil, když se na kontrolu srážkové daně a sociálního pojištění ohlásila Okresní správa sociálního zabezpečení. Vyhodit do povětří vlak nebo napadnout oddíl útočících tanků a po zuby ozbrojených profesionálních vojáků, případně podstoupit drastické mučení a výslech, když je partyzán zajat, je sice nepříjemné, ale vedle kontroly z českého úřadu je to přece jen čajíček. Druhý partyzánský oddíl, „Hvězdu pracovitosti“, včas přeměnil na start up agenturu pro zprostředkování práce. Jako připomínku na dobu ozbrojeného odporu nosil po zbytek života černé tričko s krátkým rukávem bez límečku a s rudou siluetou Che Guevary na hrudi.

 

V příští kapitole se dozvíme, jakými administrativními a personálními změnami chtěl po návratu ze zbabělého útěku korunní princ Alois obnovit feudalismus. 

     

---