Křídla

Pláč je netvor.

Zamiloval se do krásky

a zohavil jí tvář.

Vydává skřeky

nepodobné lidským

a bolí…

… až do podstaty.

Zírám na tvoji auru.

Nad hlavou potrhaná

od šíje trčí vzhůru,

laská ramena,

dotýká se boků.

Odezírám z tvých rtů:

Kdy jsi to udělal poprvé?
A s kým?
A kde jsem byla já,
že jsem ti nepomohla?

Modlíš se k letokruhům,

protože Bůh tě zklamal.

Ještě naposledy
vidět ho smát se.
Jen na chvíli,
i kdyby byla krátká.

Najednou mi to dojde.

Nikdy nebyly z peří.

A první anděl byla matka.