Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikdykde 68.
Autor
Benetka
https://www.youtube.com/watch?v=WbsDPbr8qoM&ab_channel=Shinedown
Lidi!!!
Už jenom 10 měsíců a jsou Vánoce!!!
Ovšem pokud vůbec bude nějaké zítra.
Majitel firmy ve které Slávek potí krev řiká ZLATOHNĚDÉ Maťka. Dnes když přišla byl právě úlisný a Ona jej tak trochu překvapila ale_! On si Ji přivinul k tělu a řiká: Maťka! Tak rad Ťa vidím! A Ona se kupodivu nebrání a nechá se obejmout... A vlastně. Proč taky ne? Vždyť je neškodný. Starý. Blázen. Dívá se Jí na tvář - je zmalovaná jak barová kurva. Ale prostě ty jebáky nezakryješ... Maťka! Čo to máš na tvári?! No čo?! Jebáky predsa! A od čoho? Jáj! Je mi zle nedobre. To vždy keď to mám dostať a... A tak. Štrnásť dní v mesiaci som nepoužitělná... Jáj! Tak... To Slávek je nepoužitelný třicet dní do měsíce! Hih! A... Láska moja... Môžem ti vola ako pomôcť? No... Leda mi vyrezať matěrnicu... Ach Lásko... Tvá slova bolí... A víš co já?!?!?! Mně by museli vyřezat srdce!!! Dívá se na něj poněkud nepřítomně ale reaguje zcela vědomě: Bez matěrnica sa žiť dá ale bez srdca nie...... Sakra. Kurwa! Ťala do živého!!! Takže... Hormony řiká on. Jo jo... Hmmm... Tak to neví vo co gou... Buď rad. Ale - řiká on - já bych byl strašně rád ženská! Páč bych byl neskutečná kurva a už měl vyšukaný barák v Práglu a vilu na Floridě spolu s jachtou a osobitným tryskáčem k tomu...
No a...
Přece...
Pořád...?
Snad......?
Chceš mít děti ne?
Jo chci.
Ale...
To by to za mě jiná musela odnosit...
Ach.
Bože.
To Tvé trápení.
Ale je to taky možnost.
No...
Prostě......
Obi dvaja ztratený v prekladu...
3 názory
Evženie Brambůrková
25. 02. 2022To nemusíš vymýšlet, to se děje pořád.
Oj, to je radost, že alespoň ty jsi zůstal sám sebou, Benetko. Všichni vyděšení jako králíci běhají dokola, a volají "Proboha, možná bude válka, honem honem, co dělat, co si počít?!"
V duchu jim říkám hlasem své dcery: "No shit, Sherlock. Get a grip and grow up, you so-called-adult-person!"
Čichám do noci vůni města převalujícího se ve svém vyhřátém pelíšku strachem, asi jako krocan, co slyší řezníkův krok. Strach se dá zahnat dvěma způsoby - chlast a mrdání.
Moje tělo se uzdravuje, hubne a probouzí. Zabil jsem své deprese, zabil jsem své pochybnosti, rozerval jsem řetězy předsudků, a mrzačivých memů, které my mezi obratle natloukla obecná morálka. Cítím svou sílu a jako každý samec po úspěšném boji, chci ošukat nějakou pěknou ženskou.
Zkusím to ráno se ženou, ale má pořád napilno, tak ať si piluje. Ale vím, že to dlouho nevydržím. Noc za nocí, čichám ten zvláštní pach globálního strachu. A s ním roste má chuť... Zřejmě se stane něco kouzelně nepřístojného!