Čekání 2

Ukrajina se obrazně probudila do mrazivého rána. Nikdo totiž nespal. Psi i kočky se snažili prchnout ze sklepa. Bojí se, ale utéct není kam, teta je nepustí. Všichni nakonec leží na provizorním lůžku mezi zavařeninami, při silnějším výbuchu se psi klepou a kočky se krčí v koutě. Zlý sen vstoupil do domu. Volám jí: Žiješ? To víš, že žiju. Kdo by se postaral o zvířata? Našla jsem prodlužovačku a mám dvě hodiny na to, abych si nabila mobil a taky si můžu vařit jedno kafe za druhým. Chleba mi už došel, ale mám spoustu kompotů a taky houby. Vždycky jsem si říkala, jak je možné, že ty vůbec nic nezavařuješ. Měla bys to zvážit. Venku je krásně. Vidím, že září slunce. Viděla jsem i požár benzínky, co byla kousek od nás. Pamatuješ? Nechtěla bych vidět to, co zbylo z města. Musí to být smutný pohled. Proto jsem oslepla? Co myslíš?