Předkrm / Hors d'oeuvre

Nesesesestrou neznám, musím se podívat do chronomapy, kdo to komu vlastně ukradl!

No vidíš. Včera jsem ještě brečel do kapesníčku (styď se, bambulo!), že mě zabili, a dneska jsem tomu rád. Byla to prima pirueta! A neboj se, už nikdy si nebudu myslet, že jsme nějací kamarádi, nebo co - můj učitel hudby taky nebyl, a kolik jsem se toho od něj naučil! Nakonec nedošly peníze, ani trpělivost, ale čas. Škoda...

Mohl bych být Fénixem, pokaždé vstanu z popela s novými upgrady, ale neexisují křídla, která by mě dokázala uzvednout. Vypadal bych jako hořící prase! ;-D

Janina6 jde mi konkrétně o mou starou Mlhu nad pouští, konkrétně o rytmický ornament "nese se seker mlčení". (Tav mě v kotli a bij mě do hlavy, ale jsem na něj hrdý! ;-D ) 

Jde mi o to, když čtenář jako ty něco takového vidí (a teď už to nefunguje), dělá to s tebou něco, nebo ti to připadá jenom "divné". 

BTW musím říct, že vůbec neřeším ty tracheje a jamby - ano, přečetl jsem si to, ano, pochopil jsem, že v češtině jsou některé věci pořád stejně, protože máme přízvuk na první slabice, ale nemůžu se do té rakve vejít, připadá mi, jako by mi někdo přerazil nohy. 

Verše vždy vnímám jako text písně, vždycky mi při psaní hraje v hlavě nějaká imaginární hudba, a hodně mě ovlivnil hiphop a rap, kde prostě jedna slabika nerovná se osminová nota. Silene tvrdí, že bych s básněmi musel distribuovat i noty (proč ne? Zatím distrubuuji obrázky - multimédia, víc vjemů dohromady. Mám rozepsanou věc, která je omáčka na zvěřinu a báseň zároveň, jmenuje se to Máchův Splín, to se ke kuchaři hodí), jenže já si myslím, že stačí čtenář, která dokáže text básně dostatečně kreativně interpretovat. 

A co si myslíš ty? Já vím, že moc mluvím, ale vždycky jak pomine nějaká hrůza, tak se rozpovídám. Dočetl jsem se, že američtí indiáni také nebyli mlčenliví, stočtí nadlidé jak je líčí Karel May, ale že byli švitořiví a spontánní, až dětinští. Možná proto už skoro žádní nejsou! ;-D

(Vtipnou chybu v rodu nechávám - potkal jsem nedávno kohosi zajímavého, u koho to pořád pletu! ;-)

Je tam záměrně - ani rybu člověk nechytne na holý, chladný, ocelový hák, musí na něm být něco voňavého a lákavého (modelový čtenář, yada-yada). Ale všímáš si, že jsem vlastním nožem prořezala svou přerozkošatělost? Já si dobré lekce pamatuju!

No ale když berou, tak co takhle teoretickou otázku - aliterace v češtině, či "čelný verš", nebo jak se tomu říká, ty to Janino budeš vědět spíše - funguje, nefunguje, má smysl se s ním vyčerpávat? Jde mi o úhly pohledu (sám mám, bohužel, jen ten svůj).