Legenda o lidech

Ale ano, reinkarnace se nerovná, že umřeš a skáčeš do nového života, to mezitím může pěknej blivajs. Jak myslíš že by dopadl, kdo si třeba myslel, že má jeden život, pak z něho může být docela zmatený duch, co uvízne :))

Lipový sokolíku, reinkarnace dává smysl, ale jestli si chceš věřit ve věčné utrpení, nebo na mechanický smysl je to tvá volba, dočkáme se oba ;)

Nezdá se mi, že těla máme na věčnost, ale na pár let, která rychle utečou. V těle je tak snadné zabloudit a pokud se zapomění stane novým životním stylem, i po smrti a trvá to staletí, nebo tisíciletí, pak to začíná být problémek. Pro mě je bláhové se tady potloukat výměnou za vzdání se mistrovského vědění, reinkarnační cykly nejsou pro každého, někteří si odnesou nejeden mindrák. Je to vězení, ne vývoj, se sem vracet v zacykleném kruhu, hm?

Učíme se to co už dávno víme, takže to nemá žádný smysl opakovat znovu

Souhlasím, dálky a neznámá místa jsou opojná

Cíle nezáří, září pouze dálka.

Napsal v komunistickým lágru v jedné  básni jakýsi pan Florian.

Úspěch je vždy jen a pouze to, co si ty sama jako úspěch předem představuješ. Stanovíš si nějaký cíl a k němu napřeš své úslilí. Každý máme svůj Everest a záleží na tom, jestli si stanovíme cíl reálně dosažitelný. Ale kdo může vědět předem, co je pro něj dosažitelné, dokud si nesbalí lana a cepín a nevyrazí na cestu?

Chápu, dlouhé čekání je únavné, pořád nevím jaký je smysl se sem rodit, když všechno vypadá jako hra, co je potom úspěch?

Někdy se celý život promění v pouhé čekání... V pokročilém věku mě to už pomalu přestává bavit. Vlastně už píšu z posledních sil a úspěch stále nikde...

Čekání na lásku jsem už dávno vzdala. Tip.

Ok, zůstanu nedovtipa :))

Tak to je dost Happy verze reinkarnace :D Ačkoli s principem reinkarnací souhlasím, tak prostě to video nevysvětluje pozadí procesu, což je to, co by mě zajímalo, ale je mi jasné, že to je právě lidem utajeno.

(Myslím si, že každý má svůj strom reinkarnací, ne že všichni jsme jedno, pak by přece nezáleželo vůbec na ničem, kdybych byl vším, pak by nebylo nutno cokoli dělat)

Stahují se tam, odkud jsme přišli, ale nemusíme se tam nutně vrátit, ne hned. Za všechno se platí a všechno má svoji cenu, tak i návrat může mít své obtíže a zdržení, ale bez paměti se o tom těžko hovoří, jenom spekulace a domněnky, bez majáku se těžko orientuje v noci na moři

No ano, smrti a zrození, v tom to vězí, podepíšeš smlouvu, narodíš se a když žiješ špatně, špatně skončíš, není to trochu moc za pár let lásky, riskovat eóny věků nabytého vědění?

Já nevím, vědět to, tak si na tom udělám živnost a válím se v bohatsví. Přijde mi ale zajímavý chození po laně nad propastí bez vzpomínek s tušením, že na konci lana je oprátka

Napadá mě; proč jako lidé tu jsme a co očekáváme od toho, že tu jsme?

Odložená paměť a vědomí nekonečnosti... často se takto chováme, jen tím člověkem bych ráda zůstala až do konce svých dní... Pěkné, k zamyšlení.