A bola vojna 1.

https://www.youtube.com/watch?v=DffbA1ITSEE&list=RDGMEMQ1dJ7wXfLlqCjwV0xfSNbA&index=20&ab_channel=PhilCollins-Topic

Major Benetka pomalu kráčel ponurou betonovou chodbou jen chabě osvětlenou titěrnými světýlky zavěšenými pod stropem. Když se konečně dostal ke své operační místnosti celý bunkr se zachvěl blízkou explozí na povrchu. Strážný před vchodem se instinktivně přikrčil zatímco Benetka ani nehnul brvou. Leda že si smetl lehký nános cementového prachu z ramen a usmál se na strážného. A ani jej nezjebal za to že mu nezasalutoval. Byl to mladý vyhukaný kluk tak sotva dvacet - no prostě zelenáč. Ale má celkem štěstí že byl přidělen sem pomyslel si Benetka. Fronta se sice stabilizovala několik desítek kilometrů od Břeclavi ale těžké dělostřelecké a raketové ostřelování neustále sužovalo i poměrně vzdálené zázemí hlavního štábu Jihomoravské Armády. No ale kdyby se dostal přímo na frontu tak... Tam to bylo o dost drsnější. Kafe. Přines kafe. Dvě. Řekl vojínovi. Ano pane napřímil se on. Major vešel do své "kanceláře" jak si honosně navykl říkat té podzemní betonové noře kde byl nucen pracovat. Čepici hodil na věšák a poměrně ztěžka usedl na dřevěnou židli za pracovním stolem. Instiktivně setřel z desky čerstvě napadaný prach ze stropu a pak otevřel nejspodnější šuflík. Tam se skrývala láhev poctivé předválečné slivovice kterou mu dodával jeho kamarád. Válka se táhla dlouhé roky a tak tahle flaška byla něco jako portrét Moniky Lízy... Nebo jak se ta čubka vlastně jmenovala... Na dveře se ozvalo zaklepání a on křikl: Dále! Vstoupil vojín se dvěma šálky kávy. Benetka pak do každého nalil poctivou dávku slivovice a řekl vojínovi: Pij! Ale pane... Pij! To je rozkaz! Vojín si třesoucí se rukou podal šálek a zlehka se napil. Jen si dej řekl Benetka. O nic nejde. Jen - třeba tu zitra nebudem tak nač se upejpat ne?! Ano pane zněla odpověď. Benetka tu svoji dávku do sebe hrkl skoro na ex. A pak trpělivě čekal až dopije... Hmmm. Jak se vlastně jmenuješ?! Vojín Maxa pane!  Jo. Tak... Maxíčku: Dopij a přiveď mi prvního vězně. Ano pane!

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Maxa s... Hmmm! Benetka si připadal jako v nějakém surreálném snu. Postava v šedomodrých maskáčích které už kurva! něco!! zažily!!! Respektive byly na různých místech tak rozervané a zakrvácené že se Benetka až divil že to co je uvnitř ještě žije! A nad tím vším záplava dlouhých zlatohnědých vlasů. A nezbytná páska přes oči. Ufff!!! To zas bude den blesklo Benetkovi hlavou... Běžte řekl Maxovi. Ano pane!

Ženská prolétlo Benetkovi hlavou. A pilotka podle toho jak zkouknul výložky... Přistoupil k postavě zezadu a otevřel jí želízka a sundal pásku z hlavy. Mladá žena ihned zatvrtěla hlavou až se zlatohnědý proud rozprostřel do okolí a zprudka vydechla. Poté zažhmourala do místnosti dokud zrakem nespočinula na majorovi. Ten se pomalu vrátil ke svému místu na opačné straně stolu a usadil se. Chvilku se na sebe přes těch asi osumdesát čísel dívali. A...!!! Benetka byl jako u vytržení! Přestože ženina tvář byla jedna samá modřina oděrka boule a tržná rána přesto...! Přesto to byla tvář anděla. Ufff! Už už pomaličku sahal do nejspodnějšího šuflíku pro zbytek slivovice ale nakonec se vzpamatoval a této pochybné činnosti zanechal.  Na místo toho otevřel složku co měl před sebou na stole. 

Takže. Začnem. Můžete mluvit?

Áno. Ale nechcem.

Hmmm... No... Ale budete muset. Uvědomujete si to?!

Přikývnutí.

Takže... Jméno hodnost služební zařazení!

Poručík Bánovská. Zvolenský stíhací letecký pluk.

Sestřelili vás nad Břeclaví. Proč jste útočila na civilní cíle?!

Ale... Ja som útočila na vojenské ciele!

Jooo?! V Břeclavi žádné! Opakuji žádné!! Vojenské cíle nejsou!!! No... Možná nádraží ale to už jste zlikvidovali hned na začátku... Takže znova. Jaké vojenské cíle?!

Ticho. 

Hele slečinko... Maličko se ošila_ Takže slečinko - útočila jsi na co?

Hmmm... Sama nevíš. Na něco co už dávno není.

No dobře. Nebudem to rozpitvávat. Nakonec tě naši sundali a ty jsi teď tady. Mimochodem - ty šrámy co máš na obličeji... Jen se trpce usmála. Dobře - je mi to jasné. Katapultovala ses a přežila. Ale pak když tě naši... Domobrana hlesla... OK - domobrana... Ach... Božátko blesklo hlavou Benetkovi... Přestože to je nepřítel i tak je to člověk. Ale domobrana... Je prostě domobrana. Měla štěstí že vůbec přežila!

Nechali tě žít.

Áno.

Ale ztloukli tě řádně. A... Nic víc?

Nie. Našťastie...

Naštěstí.

Benetka vstal a otevřel dveře. Vojíne?! Ano pane! Dvě kafe! Ano pane!

Za pár minut klepání na dveře prozradilo že je vojín zpět. Vstoupil a položil dvě kávy na stůl. Díky Maxi. Ano pane! Šel a zavřel za sebou. Benetka zašátral ve spodním šuflíku a nalil do každého hrnku poctivou dávku špiritusu. Pij řekl dívce. Ale... Já nepijem ani kávu ani alkohol... No... Tak teď asi budeš muset. 

Dívali se z očí do očí přes desku stolu až nakonec dívka kývla. Dobre. Nech je teda po vašom! Podal jí hrnek a ona jej vypila skoro naráz - tak jako on prve. Následoval jejího příkladu a potom skoro současně položili hrnky na stůl.

Benetka pak vzal propisku a něco načmáral do spisu který měl před sebou.

Neboj sa Bánovská... Mimochodom aké máš krstné?!

Martina.

Neboj sa Martina. 

Všetko dobre dopadnie...

Ver mi.

---