A bola vojna 2.

Benetka si nemohl nevšimnout že když Bánovská pila sykla bolestí. Natržený koutek úst tomu přihrál. Opět zašátral v šupleti a našel krabičku s obvazy. Jeden vytáhl a namočil jej ve slivovici kterou nechal stát na desce stolu. Vstal a přistoupil k mladé ženě. Ta jej sledovala poněkud vyděšeným pohledem. Přitiskl jí obvaz na koutek a ona opět zasyčela jako hadice na lovu. To je desinfekce! Řekl jí. Drž! Dodal pak když sebou cukla... A tak držela.

Martině při tom běželo hlavou stádo myšLenek. Když před... Kolik je to vlasně dnů nazpět co startovala v Kuchyni...? Dva? Tři? Víc? Nebyla si jistá... Měla za úkol zničit baterii protivzdušné obrany na okraji Břeclavi v lese poblíž soutoku. No a ta samá baterie ji sundala dolů. Byla víc než dobrá pilotka! Když ji systém výstrahy upozornil na střelu která ji ohrožovala dokázala ještě téměř úspěšně uhnout. Exploze tak jenom urvala levé křídlo. Jenom. V duchu se ušklíbla. Efšestnáctka se dostala do rotace a byl to skoro zázrak že se z poškozeného letounu ještě dokázala katapultovat. A pak vše co následovalo bylo jako ze scénáře zlého snu. Až doteď. Přes vlny bolesti které ji omývaly jako pláž vlna za vlnou vnímala že ten co je teď s ní jí nechce ublížit...

Bánovská! Bánovská!! Bánovská!!!

Omdlela a sesunula se ze židle. Přijala ji studená náruč betonové podlahy bunkru a první co ji znovu padlo do oka byl ten starý plešatý major který ji vyslýchal. Šestý nesmysl jí napověděl že je s ním a u něj v bezpečí. Chtěla opět zavřít oči a spát ale on jí to nedovolil. Třepal s ní a řikal: Nespi! Nespi!! Neboj! Postarám se o tebe!

Věřila mu.