Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozhovor
29. 05. 2002
0
0
712
Autor
sajmi
- Karin?
- No?
- Jseš to ty.
- Proč bych nebyla?
- Já nevím, připadáš mi tak nějak divná…
- Divný je svět
- Ne, svět je jen zlý, ale divný, to jedině, že je zlý a někomu, hlavně těm povrchním, hloupým lidem, se proto může zdát …
- Divný?
- Ano.
- A já se ti zdám divná. Proč? Ty jsi také povrchní? Nebo …
- Ne, proto to není. Ty jsi divná svým chováním. Je jaksi jiné než dřív. Zdáš se nervózní. Proč? Já jsem tady, jsem u tebe. Nemáš proč být jak jseš teď.
- Proč myslíš, že když jsem s tebou, musím být v pohodě, zapomenout okolní svět? Víš, že jsou také jiní lidé? Že nejsme v tomto domě, v této ulici sami?
- Co to znamená? Jak to že najednou noví lidé, že lidé vůbec? Vždy jsme si vystačili sami.
- Ale člověk si musí uvědomit že není sám. To je egoistický názor. Kdyby byla populace plná šesti miliard egoistů, tak už není. Lidé by se povraždili.
- Co se to děje? Mám pocit že ti nerozumím. Ztrácíš se mi v myšlenkách, které jsou mi cizí. Zdá se mi, že i ty jsi cizí.
- Vždy jsem byla cizincem ve vlastní zemi. Má to své výhody.
- Ale též nevýhody, ne?
- Já… no, poznala jsem, že …
- Mlč, radši mi nic neříkej. Poznala´s že jsou jiní lidé. A mezi nimi je někdo, koho jsi poznala tak trochu víc. Proto se mi zdáš jiná. Připadalo mi, že jsme cizí a teď zjišťuji, že si opravdu cizí jsme.
- Vždy jsem byla cizincem ve vlastní zemi.
- Jde o to, kde máš tu vlastní zem. A jestli do ní ještě patřím.
- Ale…
- Ne, ne, žádné ale. Jen mi řekni, je tohle konec? Hned. Bez háčků. Chci vidět, jak to skončí.
- Když si myslíš tohle, tak promiň. Na to můžu říct jen jedno: Sbohem, …, lásko. Asi to musí být.
- ...
- ...
- .