Šum

Děkuju moc za tip :) Je to tak. Hudba je pro mě středobodem všeho už od dětství. Protože rád i čtu, myslím, že jednou dojde k nějakýmu propojení formou povídek v tomto duchu...ale zatím pro hudbu není moc času :)

Zajímavý text opět s hudební tematikou, až se zdá, že svět vnímáš hlavně sluchem.

Ta dvojice nerozlišených hlavních hrdinů by (možná) zasloužila lépe prokreslit, aby netvořili takovou amorfní jednotu. To ale není výtka, jen můj pocit, že jsou vykresleni opravdu skoro jako jedna bytost. 

Není zač, Cookie, taky děkuju. Tvoje texty mě fakt baví, piš taky dál ...

Díky moc ,Emo, za všechny hezký komentáře. Ať tě psaní baví!

A taky jsem o nich psala před pár měsíci v jedný svojí povídce. Celkově mě občas baví psát o hudbě a kapelách, který poslouchám.

Líbí se mi, že celou povídku propojuješ tím šumem, barvama a kazetama, že je to něco, co se opakuje v každý části, i když je to vždycky trochu jiný.

Tahle věta mě dostala: "Většině slov vůbec nerozuměli, ale z těch, kdo je zpívali, bylo cejtit, že jsou důležitý. ", to je fakt hodně vtipný a tak to většinou bývá, než se člověk naučí pořádně anglicky. Byla důležitá ta slova nebo ty lidi, co je zpívali?

Hezky pracuješ i s originálníma detailama jako "přestávky trávili ve sluchátkách", ta předložka "VE" tomu dává úplně jinej rozměr.

Tohle je taky super: "A i když ani jeden nikdy nebyli u moře, někdy si připadali, jako by chodili po pláži plný prázných lastur a škeblí."

To pojetí šumu je dost zajímavý, já doma nemám radši ani televizi, protože slyším, jak šumí, i když je na stand by. Když bych ji zapla, tak by ty zvuky, co se z ní linou, byly ještě horší, když by tam zrovna nehráli písničky. Miluju The Cure, Roberta Smithe a hlavně tebe. Nejradši od nich mám Close to Me a Boys Don´t Cry a jsou moje srdcovka od dětství, tak od devíti let, když jsme měli MTV. Mám o nich i knížku z Levných knih, to je zas taková skládka knížek.

Píšu znovu, pokud si to pamatuju:

Moc hezky tajemné. Souhlasím, že každé město má svůj specifický šum. Zažila jsem to v Torontu, tam to ovšem i v noci byl spíš hluk. Ale zpět k povídce. Líbí se mi to přetavení abstraktního zvuku do kazet s nahrávkami a paralela s lasturami. Konec vyvolává u čtenáře řadu otázek. Bavilo mě číst.

jsem pako, omylem jsem smazal hezkou kritku od Bixleyho místo svojí...omlouvám se :(

Děkuju moc za kritiku. S nespisovným jazykem už zkouším ubrat, zdá se, že se tím nic neztratí a snad to bude ke čtení přijemnější. Jinak nedořečenost a tajemství jsou pro mě ze zvláštního důvodu nějak důležitý. Když začnu být moc konrétní, ztratí se tím pro mě určitý kouzlo. Ale chápal bych, že to pro někoho může být třeba i frustrující, protože nevím, jestli bych i v případným pokračování ty věci nějak doslovně vysvětloval...spíš asi ne :) 

Chvíli mě ruší nespisovný jazyk, ale rychle si na něj zvykám. Na co si však zvyknout po celou dobu čtení, je jakási nedějovot a trvale nasazený minulý čas, který tomu dává jakýsi nostalgický nádech, podrthujIcí onu "nedějovost" tohohle příběhu. Líbí se mi poslední odstavec; dává tomu celému závěrečný smysl. Tip.

Zaujal mě jak styl, tak vyprávění plné fantazie a atmosféra jakéhosi tajemství a narůstajícího napětí… Četla jsem se zájmem a doufám, že bude pokračování.

Uf, tak to je hodně depresivní knížka...ostatě jako skoro celá autorova tvorba:))

Jenom asociace: při četbě jsem si vzpomněl na A uzřela oslice anděla, snad pro mnou tušený zmar již od začátku povídky.

(No, jsem takový nimral. Tuhle Luzz a yss umějí bezva posudky, ty žeru, dlouholetý fanoušek. Ale mám radost, že jsem autora nezhuntovala, úplně od ucha k uchu. Jo, a taky tam mám překlepy či nedoklepy, to snad vždycky.)  

Silene, ty jsi boží! To je asi nejpečlivější a nejpodnětnější kritika, kterou mi kdo kdy dal. V nějakou zpětnou vazbu jsem doufal, když jsem si tu zakládal účet...ale že dostanu tohle, jsem vážně nečekal. Že někomu může moje psaní stát za tu námahu a čas, kterou tomu věnuješ, to mi připadá neuvěřitelný a strašně si toho vážím. Úplně se směju radostí z tebou vyzdvihnutých momentů, který mám sám rád, ale u kterých jsem si myslel, že nemaj nějakej objektivní přesah..až jsem z toho skoro dojatej:) Hrozně moc si vážím všech odborných postřehů a objasnění, co se týče jazyka a stylu...nedokážu to všechno teď vstřebat, ale mám dost o čem přemýšlet! Jsem si jistej, že se k tomuhle komentáři budu při dokončování dalších věcí vracet.

Sil-takéto komentáre by si mala vkladať ako samostatné "diela".Riaden kus roboty teda

Přihodím si též pár hoblin a špon, ju? Systematičnost s.r.o.

Opět fantazijně výborně přikrmený nástup. Určování času podle hladiny hluku, (intenzity světla,) jo. S čím mám subjektivní potíž, je aplikovaný jazyk obecné češtiny; abych se vysvětlila: nikoli, že jej autor využívá; leč že o sobě vím, je pro mě náročnější na pozornost se v jeho vyjádřeních stabilizovat, ukočírovat si rozdíl mezi záměrnými formulacemi a případným vybujelým verbálním plevelem. Za vytržení vzácných sazeniček z kořínků humpoláckou zahradnicí se tedy předem omlouvám.

Konkrétní příklad zmíněné nestability:

cit. Žebrama mostu hučely kola aut

. v zásadě hnedle intro věta je pro mě hukot, dvojí vychýlení, trošku škoda pro vstup do textu, chápu, pokračuje se na dně skateboardový jámy,

fakt těžko vybalancovat

(kontra spisovné: Žebry mostu hučela kola aut a trolejbusů)

. co mi cvrnklo o nos, v regulích 7. pádu, koukej, autore:

žebrama x mezi paneláky (když přemýšlím nad motivací vedené promluvy, napadá mě, možná, že u paneláků pro dostatečný komfort dojmu obecné češtiny právě stačí, že se jedná o univerbizát, tj. zjednoslovněný výraz)

Přítomnost figurky Pavouka je skvělá, nejsem teď s to pojmenovat si konkrétně, koho dalšího tak výrazně typického mi v rámci všemožných fikčních světů připomíná. Ale někde na pozadí se mi courá, poflakuje, najde se v čase, ten notorický Starší brácha. 

. za vybujelý plevel pokládám slovo jakoby ve vyšší míře, autor jich má v textu sedm, přičemž se mi jevilo, že jde spíše o chybný zápis jako by (vázáno na přísudek - větný člen; pokud je výraz jakoby vázán na sloveso - slovní druh, znamená příslušející sloveso své vlastní jako; je tedy např. záměrně nepřesně zvoleným výrazem)

. v některých případech jev kolísá, lze jej vyložit, vykládat na oba způsoby

ovšem cit. jako by chodili po pláži

. vidíš, tu to máš korektně, srozumitelně, myslím si

.. a propos: stará dobrá rozlišovací pomůcka jako by = jako kdyby x  jakoby = jako (hlavně pro případy, u nichž by se autor sám rád dobral, ehm, jasnozřivější čtenářské percepce)

přítomny drobnosti pro radost, a sice zvukomalba:

. s nesnesitelnou intenzitou

. pestrá směs

vtipná či echt povedená vyjádření, pojetí, co přišla k duhu, speciálně jsem docenila atp.:

. Už v intru, že: šum města byl soundrack ke všemu, co zažili

. cit. Pár dalších trosečníků občas zahlídli s kelímkem před trafikou u zastávky

. cit. ale z těch, kdo je zpívali, bylo cejtit, že jsou důležitý

. cit. přestávky trávili ve sluchátkách

. tedy i motiv barevných kelímků jakožto chemické substance léčby přetížení šedivostí šumu

. že když se na plátně začne něco dít, aniž by bylo nutně dění tušeno, hned identifikováno; tedy dít něco proti šedi šumu, promítá se nafialovělá a fosforeskující záblesky

. kontra zjedovatělé, omamné blikavé světlo heren a neurotické barevné záškuby z nonstopů (opět… trosečnická droga, tu tvrdší, až do odpadnutí, padnutí)

. ! lastury, škeble plastových krabiček

. cit. zmačkaný melodie

. výskyt rezavého klíče: motivická klasika evokující Trnkovu Zahradu anebo Bratrstvo bílého klíče Fantiška Langra anebo O klíči Pavla Čecha

. .štafeta.mise.řetěz.kontinuita. (myšlenka)

. zesilovače, signály (aktéři stupňovaného napětí)

. supění továrny (supr výraz)

šla by trochu zredukovat, zkrouhnout, přiškrit, pomučit i ukazovací zájmena; netvrdím vyhladit. zvláštně rozbitej zvuk lehce rozladěných kytar – to bylo to, co hledali.

.. příklad, kde by to myslím šlo = bylo, co hledali. Simply clever.

S chybami a překlepy nechci přemrštěně buzerovat (asi ani nejsou ode mě předkládány v chronologickém pořadí), tu však vlivy na obsah, nebo křiklavé, nebo mi to prostě nedalo:

. mezi paneláky až jejich nohám = k jejich

. a staly se mnohem skutečnější. (jen drobnost, sloveso stát se v roli spony pojí s instrumentálem, tj. skutečnějšími)

. myšlenka, že by i oni by

. vlnil ve větřu.

. lastur s škeblí. = a

. barva něbo

. supěni ; mas pocit ; spolu tím = s tím

. jak si jí představují. = ji (věta v závěru)

Že můžeš spravit, chceš-li, stejně jako např. kategorii díla: záložka Moje — Díla — Publikovaná díla — volba Upravit, následně Uložit. správka zvyšuje čtenářský komfort

slovní alternace sousedících slov, např. Byl dílem poslední velký party, kterou oni dva zachytili až v posledním stadiu rozpadu. = v konečném stadiu . Jednoho díky snaze zacílené na vypilování textu sem tam svede přepadnout i výstižnější termín.

Příběh má vlastně vedle poloanonymních, blíže nepojmenovaných městských a příměstských figurek a ostatních vedlejších postav, jimiž jsou pamětník Pavouk, dvojice kluků promísených s vypravěčskou rolí, u nichž se přesně neví, který z nich je Mauglí; ještě své hlavní aktéry: všudypřítomný rozporuplný Šum a v bludišti barevných světel nevyzpytatelné Něco. A to je Něčím, proč tak bavilo číst. Možná ještě kvůli epizodickému, takřka nepřiznanému Klapání; proměně představ ve finále a skutečnosti či dojmu, že prapůvodní, raná naděje se zrodila ze skládky,

což si lze vždy vykládat na několikero způsobů.  

taky dík... avi PM

Díky, Luzz, chápu to a budu :)

K3, kouknu na to a kategorii zkusím upravit.

Gora: Děkuju, pro mě je ta jistá neurčitost právě nějak důležitá. Za nominaci budu moc rád:)

Je to zajímavé, jak sis poradil s delším textem... mně se nejvíc zamlouvá neurčitost, která poskytuje obrovský prostor čtenáři. Není snadné takhle umět psát.

Mohla bych nominovat do soutěže Próza měsíce?

Mně to nevadí ale změnit lze, když klikneš na Moje - díla - upravit, opravíš a dáš znovu odeslat.

jsem ráda, že tě ten můj příliv asociací neodradil... sloučení dvou příběhů/textů do jednoho je regulerní způsob psaní povídek, navíc tady často platí, že jedna a jedna se nerovná dva; ten novej text má potom dohromady víc rovin než ty původní dva, tedy jestli to píšu srozumitelně.

a to opakování slov - to se dá naučit - tedy spíš odnaučit, jde jen o technickou záležitost.

a piš dál.

Luzz, děkuju moc za hezkou kritiku. Se vším souhlasím. Ta nesourodost s poslední částí souvisí možná s tím, že tohle byly původně dva texty. Jak jsem je dal k sobě, už jsem je pak nedokázal odtrhnout..nějak mi to k sobě patřilo. Dá se říct, že celá ta část s hudbou a kazetama atd je doplněná post, předtím tam byl jen šum...jenže to by zas byl jen takovej úryvek odnikud - takže možná důsledek pokusu o něco trochu delšího.

S těmi opakovanými slovy si zkusím příště líp poradit. Já většinou vím přesně, co chci říct, ale formulovat to do vět je pro mě někdy pořád těžký a spoustu věcí si pak nehlídám:)

Jsem každopádně moc rád, že to na tebe působí, jak píšeš.

K3: Moje chyba, já to dal nějak ze zvyku...jde to zpětně nějak změnit?

jsem ráda, že ses pustil do delšího textu. pár nesouvislých poznámek; spíš dojmy než cokoliv jinýho:

vlastně mi vůbec nevadilo, že se tam nic moc neděje. děj není až tak podstatnej; tu je (pro mě) důležitej motiv anebo symbolika (?) - iniciace, zasvěcení (do reality?). bavil mě ten pozvolnej přerod - lehká naivita a nadšení z jinakosti, nadšení z tajemna směrem k jakémusi vystřízlivění... ale přitom tam (i na konci) pořád zůstává něco svěžího, ta zaujatost, schopnost se ponořit i do zdánlivě bezvýznamných činností, pozorování, schopnost si všímat drobností (nepíšu záměrně schopnost se radovat z drobností, to v žádným případě - spíš ty drobnosti vnímat, pak zkoumat a přicházet na kloub tomu, jak fungují... prostě takový to skoro až badatelský nadšení - ale tady se spíš sama propisuju do textu, nevím, jestli to autor takto zamýšlel).

baví mě taky, jak se kulisy stávají dějem a naopak... v tom smyslu, že původní kulisa (šum) jakoby aktivně vstupuje do děje, prolíná se s ním, že prostě nezůstává jen rekvizitou, pozadím, které jen líbivě dokresluje jakýsi příběh.

přijde mi to místy skoro jako deníkovej zápis - ale určitě ne jako nějakej autoterapeutickej výlev; spíš záznam oné proměny; psáno sice s odstupem, ale ne úplně chladně/odosobněně anebo s rádoby nadhledem.

jen mě napadá - možná ten přerod mohl být víc zdůrazněnej, jakože ty tam máš náznaky, ale ten skok mezi IV a V mi přišel trochu moc (vzhledem k tomu, jakým tempem běžely předchozí části). plus drobnost - opakování výraznějších slov (postupně) - ve druhé a třetí části jich je víc po sobě... "byla, bylo" a podobně moc neřeším, ono je to dost přebitý tou barevností... no možná pro příště zkusit ctrl + f, třeba tě k tomu něco napadne (nahradit, vyhodit...)

jinak celkově je to trochu pomalejší, ale má to skvělou, melancholickou atmosféru. a zas to míchání smyslových vjemů - barvy, zvuky... detaily... a do toho ta uvolněnost, originalita a přirozenost... tvůj rukopis, prostě. to se tady nevidí jen tak.

takže jo. požitek.

Prej miniatura.