Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šum

Výběr: Biskup z Bath a Wells
17. 03. 2022
15
32
726
Autor
Cookie Moon

Na základě podnětů k mým dosavadním výtvorům jsem zkusil udělat něco aspoň trochu delšího. Postupně se mi rýsuje něco jako rámec, kolem kterýho by se dalo postavit i něco víc...ale těžko říct. Psaní mě vlastně baví tím, že sám nevím jistě, o čem píšu a kam mě to zavede...je to spíš jen taková změt pocitů, vzpomínek a zbytků naivní dětský představivosti.

 

Šum

 

I

 

Seděli vedle sebe na chladivým betonu pod hlavní silnicí. Žebrama mostu hučely kola aut a trolejbusů a na dně skateboardový jámy se převalovaly jejich ozvěny. A jen jakoby hodně z dálky, z hlubin zažloutlýho smogu, k nim prosakoval známej šum. Šum města, ve kterým se oba narodili a spolu vyrostli. Byl to vlastně takovej jejich soundtrack ke všemu, co zažili. Dokonale vyvážená směs frekvencí různých délek, která se pravidelně mění s denním časem. Ráno, odpoledne i o půlnoci má svůj specifickej odstín. Mauglího napadlo, že možná jen podle něj by dokázal říct, kolik je právě hodin. Zkusil to – zavřel oči, chvíli poslouchal a opravdu – bylo půl šestý.

 

Slunce se provlíklo úzkým pruhem mezi paneláky až jejich nohám a po hrubým betonu kreslilo dlouhý stíny. Na mohutných sloupech – nemohl si pomoct, už od mala mu připomínaly nohy gigantickýho slona - se rozsvítil obrovský grafitti nápis. Nikdy ho nedokázal přečíst, ale tím ho vlastně pořád bavil. Byl dílem poslední velký party, kterou oni dva zachytili až v posledním stadiu rozpadu. Jen pár postaviček se sem s čím dál většíma přestávkama ze setrvačnosti ještě občas vracelo. Bylo ale zřejmý, že jen hledali něco, co už tu pro ně nebylo. Úplně poslední z nich byl Pavouk. Zdálo se, že nemá kam jít. Kromě toho v partě neměl nikdy příliš velký slovo, ačkoliv v ní byl prakticky od začátku. Asi proto si teď užíval svoji novou roli ve společnosti dvou ze všeho vykulených zelenáčů. Neustále je zásoboval historkama ze Starých velkých časů. Pokaždý měl nový. A i když oba věděli, že si je nejspíš vymejšlí, bavilo je ho poslouchat. Pár dalších trosečníků občas zahlídli s kelímkem před trafikou u zastávky, na sídlišti nebo v bufetu na nádraží. Ale většinu z nich město úplně spolklo – zavřelo do útrob továrny, kancelářských budov, do kolon pod semafory, kostek paneláků nebo domků s vysokým plotem na nekonečných okrajích Suburbie.

 

 

II

 

Když zmizel i Pavouk a zůstali sami, zjistili, že je postupně přestávaj bavit věci, který dělávali dřív. Jakoby se všechno nějak zmenšilo a zešedivělo. Pravděpodobnější ale bylo, že okolí zůstávalo pořád stejný, jen oni už nedokázali vidět věci tak jako dřív. Šedivej šum jakoby vystoupil z pozadí dnů a začal se postupně přibližovat a zesilovat, až se nakonec tlačil do uší s nesnesitelnou intenzitou.

 

Dlouho nemohli přijít na to, jak ho vypnout nebo aspoň na chvíli ztlumit. Zkoušeli různý způsoby od barevných kelímků až po zakázaný látky. Nakonec se ale jako nejspolehlivější ukázala kombinace molitanových sluchátek a walkmanu. První kazetu jim dal ještě Pavouk a byla na ní umíchaná hodně pestrá směs. Měla pro ně vůni těch starých časů, o kterých pořád mluvil. Většině slov vůbec nerozuměli, ale z těch, kdo je zpívali, bylo cejtit, že jsou důležitý. Postupně se jim pak namísto nich samy od sebe začaly doplňovat Pavoukovy příběhy. Dohromady s naléhavou hudbou ožily a staly se mnohem skutečnější. A tak i když Pavouk tu už nebyl, jeho Starý velký časy nejenže tu byly dál, ale postupně s každým dalším poslechem bobtnaly do rozměrů mýtu. Ne všechno si dobře pamatovali, takže si museli domýšlet někdy i celý verze. Někdy si pamatovali jen detail nebo jméno a okolo něj postavili všechno ostatní. Ve školních hodinách do sešitů kreslili ilustrace a úryvky textů, přestávky trávili ve sluchátkách. Důležitý bylo, že šum města se zase vrátil zpátky na pozadí jejich dnů a často o něm ani nevěděli.

 

 

III

 

Postupně pak na skládce za městem nacházeli hromady dalších kazet. Chodili sem nejradši za tmy, kdy v nafialovělý mlze poletovaly fosforeskující záblesky uniklých melodií. Magnetickej šum ze všech těch pásek střídavě sílil a slábnul, jak se vlnil ve větřu. A i když ani jeden nikdy nebyli u moře, někdy si připadali, jako by chodili po pláži plný prázných lastur s škeblí. Jen namísto nich si k uším přikládali plastový krabičky. Většina z nich byla už úplně vyšeptalá, ale někdy se šumem protlačil jasnej záblesk melodie, barva něbo prostě jen něco, co nedokázali popsat, ale něco to bylo. Postupně v tom byli lepší a lepší, ale stejně vždycky narazili na něco, co je fascinovalo, aniž by vlastně dokázali říct proč. Polozapomenutý barevný světy, rozmazaný zmačkaný melodie, zvláštně rozbitej zvuk lehce rozladěných kytar – to bylo to, co hledali. Svý nálezy potom podrobovali dalšímu zkoumání a nejlepší úlovky schovávali v krabici v opuštěný garáži na kraji Lesní čtvrti. Tu objevili už před lety při jedný z jejich prvních výprav. O rezatým klíči v okapový rouře věděli jen oni dva.

 

Zdálo se, jako by se jim vrátila ta schopnost, kterou měli dřív. Okolní šum skoro zmizel a všechno bylo zase větší a skutečnější. A přitom tu byli pořád na tom stejným místě s lidma, který přes den obcházej slevy supermarketů, otevíraj barevný kelímky a v noci usínaj omámený blikajícím světlem anebo jako noční můry nervózně těkaj mezi barevnými neony heren a nonstopů. Jakoby i oni chtěli vidět něco víc, otevřít nějakou jinou dimenzi...ale pořád nějak nevěděli jak na to.

 

 

IV

 

Stíny se pomalu sunuly a letní večer dál padal na balkony a placatý střechy paneláků. Už zase mluvili o svojí kapele, která neexistovala. Jenom myšlenka, že by i oni by mohli být součástí něčeho, co se jim zdálo tak posvátný a nedotknutelný, byla až příliš troufalá. Dost dlouho jim trvalo ji vůbec říct nahlas. Když to ale jednoho večera prolomili, už nemluvili o ničem jiným. Chtělo to hlavně pořádně promyslet. Shodli se, že kdyby někdy měli nahrát svoji vlastní kazetu, otiskli by do ní tenhle jejich šum, všechny jeho příchutě a barvy. Z něj budou vystupovat melodie seskládaný z nalezených střípků a do nich pak vloží svý vlastní příběhy, podle potřeby dobarvený, třeba i vymyšlený ale hlavně dobře zakódovaný, aby nikdy nebyly úplně uzavřený. Věděli, že vůbec nemusí umět dokonale hrát, aby se jim tohle podařilo. A že když se jim to povede, budou mít tu nejlepší kapelu na světě. Už jen proto, že žádná jiná taková být ani nemůže.

 

Mysleli přitom i na posádky všech těch vraků, který se pomalu rozpouštěly v šumu města na opuštěný skládce. Na všechny ty starý plakáty, obaly a doma tisknutý časopisy s názvama skupin, o kterých dneska kromě nich nikdo nevěděl. Na konci těhle letních večerů se jich někdy zmocnil zvláštní patos. Připadali si jako článek nějakýho nekonečnýho řetězu. A že teď je řada na nich, aby se nepřetrhnul. A věděli, že ať už to celý nakonec dopadne jakkoliv, tak jestli se jednou, třeba i za spoustu let, najde někdo, kdo v jejich kazetě najde jen kousek toho, co hledali oni sami, bude jejich mise splněná.

 

To byla vlastně jejich jediná starost tohohle léta.

 

 

V

 

Poslední dobou ale bylo něco jinak. Byla to nenápadná nepozorovaná změna. Snad to bylo něco ve vlnách ze satelitů a zesilovačů na střechách a na balkonech. Signály o jiný délce, který zněly podivně cize. Nic, co se podobalo zvukům ze skládky, vlnám vysílací věže ani supění továrny za noční směny. V šumu bylo něco, co ani v nejmenším nepřipomínalo nic z toho, co znali. Zvláštní temný hučení, který chvíli jasně slyšíš a hned nato je pryč, takže más pocit, že se ti jen zdálo. Když ale zjistili, že to oba už nějakou dobu pozorujou nezávisle na sobě, znepokojilo je to. Nevěděli, jak to posat, ale shodli se, že nejvíc to připomíná ten zlověstnej temnej synťák Roberta Smithe z desky Pornography. Navíc jakoby spolu tím vždycky přicházel i zvláštní chlad. Signál, kterej jakoby přicházel odjinud, z velký dálky a nabourával a jako ve zlobný křeči deformoval známý a jinak příjemně harmonický frekvence jejich města.

 

Mohlo to procházet bez povšimnutí, ale připadalo jim nepravděpodobný, že by byli jediný, kdo to zaznamenal. A bylo tak dost možný, že i v jejich ulici a třeba dokonce i jejich sousedi ty signály po nocích už dávno zachytávaj, pouští do sebe a pak dál. Fakt je totiž ten, že o tom, co se děje za stěnama, nikdo nic neví. Vlastně tady nikdo o nikom doopravdy nic neví. Mauglí věděl jen tolik, že neusíná tak dobře jako dřív a když po půlnoci šum sídliště za oknama slábnul, bylo možný zaslechnout zláštní tichý klapání, který jakoby vycházelo přímo zpoza stěn.

 

Zatím nevěděli co, ale bylo jasný, že něco se děje. A že je nejspíš jen otázkou času, než to vypluje na povrch. Nevěděli ani, jestli se to stane pomalu a pokojně anebo najednou v záblesku jedinýho dne. Ale pomalu jim začínalo docházet, že budoucnost, kterou si tady každej večer plánujou, nejspíš vůbec nebude taková, jak si jí celou tu dobu představujou.

 

 


32 názorů

Cookie Moon
03. 02. 2023
Dát tip

Děkuju moc za tip :) Je to tak. Hudba je pro mě středobodem všeho už od dětství. Protože rád i čtu, myslím, že jednou dojde k nějakýmu propojení formou povídek v tomto duchu...ale zatím pro hudbu není moc času :)


Zajímavý text opět s hudební tematikou, až se zdá, že svět vnímáš hlavně sluchem.

Ta dvojice nerozlišených hlavních hrdinů by (možná) zasloužila lépe prokreslit, aby netvořili takovou amorfní jednotu. To ale není výtka, jen můj pocit, že jsou vykresleni opravdu skoro jako jedna bytost. 


Crazy Ema
12. 10. 2022
Dát tip

Není zač, Cookie, taky děkuju. Tvoje texty mě fakt baví, piš taky dál ...


Cookie Moon
07. 10. 2022
Dát tip Crazy Ema

Díky moc ,Emo, za všechny hezký komentáře. Ať tě psaní baví!


Crazy Ema
01. 10. 2022
Dát tip

A taky jsem o nich psala před pár měsíci v jedný svojí povídce. Celkově mě občas baví psát o hudbě a kapelách, který poslouchám.


Crazy Ema
01. 10. 2022
Dát tip Cookie Moon

Líbí se mi, že celou povídku propojuješ tím šumem, barvama a kazetama, že je to něco, co se opakuje v každý části, i když je to vždycky trochu jiný.

Tahle věta mě dostala: "Většině slov vůbec nerozuměli, ale z těch, kdo je zpívali, bylo cejtit, že jsou důležitý. ", to je fakt hodně vtipný a tak to většinou bývá, než se člověk naučí pořádně anglicky. Byla důležitá ta slova nebo ty lidi, co je zpívali?

Hezky pracuješ i s originálníma detailama jako "přestávky trávili ve sluchátkách", ta předložka "VE" tomu dává úplně jinej rozměr.

Tohle je taky super: "A i když ani jeden nikdy nebyli u moře, někdy si připadali, jako by chodili po pláži plný prázných lastur a škeblí."

To pojetí šumu je dost zajímavý, já doma nemám radši ani televizi, protože slyším, jak šumí, i když je na stand by. Když bych ji zapla, tak by ty zvuky, co se z ní linou, byly ještě horší, když by tam zrovna nehráli písničky. Miluju The Cure, Roberta Smithe a hlavně tebe. Nejradši od nich mám Close to Me a Boys Don´t Cry a jsou moje srdcovka od dětství, tak od devíti let, když jsme měli MTV. Mám o nich i knížku z Levných knih, to je zas taková skládka knížek.


bixley
22. 04. 2022
Dát tip Cookie Moon

Píšu znovu, pokud si to pamatuju:

Moc hezky tajemné. Souhlasím, že každé město má svůj specifický šum. Zažila jsem to v Torontu, tam to ovšem i v noci byl spíš hluk. Ale zpět k povídce. Líbí se mi to přetavení abstraktního zvuku do kazet s nahrávkami a paralela s lasturami. Konec vyvolává u čtenáře řadu otázek. Bavilo mě číst.


Cookie Moon
22. 04. 2022
Dát tip

jsem pako, omylem jsem smazal hezkou kritku od Bixleyho místo svojí...omlouvám se :(


Cookie Moon
22. 04. 2022
Dát tip

Děkuju moc za kritiku. S nespisovným jazykem už zkouším ubrat, zdá se, že se tím nic neztratí a snad to bude ke čtení přijemnější. Jinak nedořečenost a tajemství jsou pro mě ze zvláštního důvodu nějak důležitý. Když začnu být moc konrétní, ztratí se tím pro mě určitý kouzlo. Ale chápal bych, že to pro někoho může být třeba i frustrující, protože nevím, jestli bych i v případným pokračování ty věci nějak doslovně vysvětloval...spíš asi ne :) 


Lakrov
22. 04. 2022
Dát tip Cookie Moon

Chvíli mě ruší nespisovný jazyk, ale rychle si na něj zvykám. Na co si však zvyknout po celou dobu čtení, je jakási nedějovot a trvale nasazený minulý čas, který tomu dává jakýsi nostalgický nádech, podrthujIcí onu "nedějovost" tohohle příběhu. Líbí se mi poslední odstavec; dává tomu celému závěrečný smysl. Tip.


Janina6
18. 04. 2022
Dát tip Cookie Moon

 

Zaujal mě jak styl, tak vyprávění plné fantazie a atmosféra jakéhosi tajemství a narůstajícího napětí… Četla jsem se zájmem a doufám, že bude pokračování.


Cookie Moon
12. 04. 2022
Dát tip

Uf, tak to je hodně depresivní knížka...ostatě jako skoro celá autorova tvorba:))


Dies
08. 04. 2022
Dát tip

Jenom asociace: při četbě jsem si vzpomněl na A uzřela oslice anděla, snad pro mnou tušený zmar již od začátku povídky.


Silene
24. 03. 2022
Dát tip

(No, jsem takový nimral. Tuhle Luzz a yss umějí bezva posudky, ty žeru, dlouholetý fanoušek. Ale mám radost, že jsem autora nezhuntovala, úplně od ucha k uchu. Jo, a taky tam mám překlepy či nedoklepy, to snad vždycky.)  


Cookie Moon
24. 03. 2022
Dát tip

Silene, ty jsi boží! To je asi nejpečlivější a nejpodnětnější kritika, kterou mi kdo kdy dal. V nějakou zpětnou vazbu jsem doufal, když jsem si tu zakládal účet...ale že dostanu tohle, jsem vážně nečekal. Že někomu může moje psaní stát za tu námahu a čas, kterou tomu věnuješ, to mi připadá neuvěřitelný a strašně si toho vážím. Úplně se směju radostí z tebou vyzdvihnutých momentů, který mám sám rád, ale u kterých jsem si myslel, že nemaj nějakej objektivní přesah..až jsem z toho skoro dojatej:) Hrozně moc si vážím všech odborných postřehů a objasnění, co se týče jazyka a stylu...nedokážu to všechno teď vstřebat, ale mám dost o čem přemýšlet! Jsem si jistej, že se k tomuhle komentáři budu při dokončování dalších věcí vracet.


ysslandia
24. 03. 2022
Dát tip

Sil-takéto komentáre by si mala vkladať ako samostatné "diela".Riaden kus roboty teda


Silene
23. 03. 2022
Dát tip ysslandia, Cookie Moon

Přihodím si též pár hoblin a špon, ju? Systematičnost s.r.o.

Opět fantazijně výborně přikrmený nástup. Určování času podle hladiny hluku, (intenzity světla,) jo. S čím mám subjektivní potíž, je aplikovaný jazyk obecné češtiny; abych se vysvětlila: nikoli, že jej autor využívá; leč že o sobě vím, je pro mě náročnější na pozornost se v jeho vyjádřeních stabilizovat, ukočírovat si rozdíl mezi záměrnými formulacemi a případným vybujelým verbálním plevelem. Za vytržení vzácných sazeniček z kořínků humpoláckou zahradnicí se tedy předem omlouvám.

Konkrétní příklad zmíněné nestability:

cit. Žebrama mostu hučely kola aut

. v zásadě hnedle intro věta je pro mě hukot, dvojí vychýlení, trošku škoda pro vstup do textu, chápu, pokračuje se na dně skateboardový jámy,

fakt těžko vybalancovat

(kontra spisovné: Žebry mostu hučela kola aut a trolejbusů)

. co mi cvrnklo o nos, v regulích 7. pádu, koukej, autore:

žebrama x mezi paneláky (když přemýšlím nad motivací vedené promluvy, napadá mě, možná, že u paneláků pro dostatečný komfort dojmu obecné češtiny právě stačí, že se jedná o univerbizát, tj. zjednoslovněný výraz)

Přítomnost figurky Pavouka je skvělá, nejsem teď s to pojmenovat si konkrétně, koho dalšího tak výrazně typického mi v rámci všemožných fikčních světů připomíná. Ale někde na pozadí se mi courá, poflakuje, najde se v čase, ten notorický Starší brácha. 

. za vybujelý plevel pokládám slovo jakoby ve vyšší míře, autor jich má v textu sedm, přičemž se mi jevilo, že jde spíše o chybný zápis jako by (vázáno na přísudek - větný člen; pokud je výraz jakoby vázán na sloveso - slovní druh, znamená příslušející sloveso své vlastní jako; je tedy např. záměrně nepřesně zvoleným výrazem)

. v některých případech jev kolísá, lze jej vyložit, vykládat na oba způsoby

ovšem cit. jako by chodili po pláži

. vidíš, tu to máš korektně, srozumitelně, myslím si

.. a propos: stará dobrá rozlišovací pomůcka jako by = jako kdyby x  jakoby = jako (hlavně pro případy, u nichž by se autor sám rád dobral, ehm, jasnozřivější čtenářské percepce)

přítomny drobnosti pro radost, a sice zvukomalba:

. s nesnesitelnou intenzitou

. pestrá směs

vtipná či echt povedená vyjádření, pojetí, co přišla k duhu, speciálně jsem docenila atp.:

. Už v intru, že: šum města byl soundrack ke všemu, co zažili

. cit. Pár dalších trosečníků občas zahlídli s kelímkem před trafikou u zastávky

. cit. ale z těch, kdo je zpívali, bylo cejtit, že jsou důležitý

. cit. přestávky trávili ve sluchátkách

. tedy i motiv barevných kelímků jakožto chemické substance léčby přetížení šedivostí šumu

. že když se na plátně začne něco dít, aniž by bylo nutně dění tušeno, hned identifikováno; tedy dít něco proti šedi šumu, promítá se nafialovělá a fosforeskující záblesky

. kontra zjedovatělé, omamné blikavé světlo heren a neurotické barevné záškuby z nonstopů (opět trosečnická droga, tu tvrdší, až do odpadnutí, padnutí)

. ! lastury, škeble plastových krabiček

. cit. zmačkaný melodie

. výskyt rezavého klíče: motivická klasika evokující Trnkovu Zahradu anebo Bratrstvo bílého klíče Fantiška Langra anebo O klíči Pavla Čecha

. .štafeta.mise.řetěz.kontinuita. (myšlenka)

. zesilovače, signály (aktéři stupňovaného napětí)

. supění továrny (supr výraz)

 

šla by trochu zredukovat, zkrouhnout, přiškrit, pomučit i ukazovací zájmena; netvrdím vyhladit. zvláštně rozbitej zvuk lehce rozladěných kytar – to bylo to, co hledali.

.. příklad, kde by to myslím šlo = bylo, co hledali. Simply clever.

 

S chybami a překlepy nechci přemrštěně buzerovat (asi ani nejsou ode mě předkládány v chronologickém pořadí), tu však vlivy na obsah, nebo křiklavé, nebo mi to prostě nedalo:

. mezi paneláky až jejich nohám = k jejich

. a staly se mnohem skutečnější. (jen drobnost, sloveso stát se v roli spony pojí s instrumentálem, tj. skutečnějšími)

. myšlenka, že by i oni by

. vlnil ve větřu.

. lastur s škeblí. = a

. barva něbo

. supěni ; mas pocit ; spolu tím = s tím

. jak si představují. = ji (věta v závěru)

Že můžeš spravit, chceš-li, stejně jako např. kategorii díla: záložka Moje Díla — Publikovaná díla — volba Upravit, následně Uložit. správka zvyšuje čtenářský komfort

slovní alternace sousedících slov, např. Byl dílem poslední velký party, kterou oni dva zachytili až v posledním stadiu rozpadu. = v konečném stadiu . Jednoho díky snaze zacílené na vypilování textu sem tam svede přepadnout i výstižnější termín.

Příběh má vlastně vedle poloanonymních, blíže nepojmenovaných městských a příměstských figurek a ostatních vedlejších postav, jimiž jsou pamětník Pavouk, dvojice kluků promísených s vypravěčskou rolí, u nichž se přesně neví, který z nich je Mauglí; ještě své hlavní aktéry: všudypřítomný rozporuplný Šum a v bludišti barevných světel nevyzpytatelné Něco. A to je Něčím, proč tak bavilo číst. Možná ještě kvůli epizodickému, takřka nepřiznanému Klapání; proměně představ ve finále a skutečnosti či dojmu, že prapůvodní, raná naděje se zrodila ze skládky,

což si lze vždy vykládat na několikero způsobů.  


Gora
23. 03. 2022
Dát tip

taky dík... avi PM


Cookie Moon
23. 03. 2022
Dát tip

Díky, Luzz, chápu to a budu :)

K3, kouknu na to a kategorii zkusím upravit.

Gora: Děkuju, pro mě je ta jistá neurčitost právě nějak důležitá. Za nominaci budu moc rád:)


Gora
22. 03. 2022
Dát tip

Je to zajímavé, jak sis poradil s delším textem... mně se nejvíc zamlouvá neurčitost, která poskytuje obrovský prostor čtenáři. Není snadné takhle umět psát.

Mohla bych nominovat do soutěže Próza měsíce?


K3
22. 03. 2022
Dát tip

Mně to nevadí ale změnit lze, když klikneš na Moje - díla - upravit, opravíš a dáš znovu odeslat.


Luzz
22. 03. 2022
Dát tip Cookie Moon

jsem ráda, že tě ten můj příliv asociací neodradil... sloučení dvou příběhů/textů do jednoho je regulerní způsob psaní povídek, navíc tady často platí, že jedna a jedna se nerovná dva; ten novej text má potom dohromady víc rovin než ty původní dva, tedy jestli to píšu srozumitelně.

a to opakování slov - to se dá naučit - tedy spíš odnaučit, jde jen o technickou záležitost.

a piš dál.


Cookie Moon
22. 03. 2022
Dát tip

Luzz, děkuju moc za hezkou kritiku. Se vším souhlasím. Ta nesourodost s poslední částí souvisí možná s tím, že tohle byly původně dva texty. Jak jsem je dal k sobě, už jsem je pak nedokázal odtrhnout..nějak mi to k sobě patřilo. Dá se říct, že celá ta část s hudbou a kazetama atd je doplněná post, předtím tam byl jen šum...jenže to by zas byl jen takovej úryvek odnikud - takže možná důsledek pokusu o něco trochu delšího.

S těmi opakovanými slovy si zkusím příště líp poradit. Já většinou vím přesně, co chci říct, ale formulovat to do vět je pro mě někdy pořád těžký a spoustu věcí si pak nehlídám:)

Jsem každopádně moc rád, že to na tebe působí, jak píšeš.


Cookie Moon
22. 03. 2022
Dát tip

K3: Moje chyba, já to dal nějak ze zvyku...jde to zpětně nějak změnit?


Luzz
18. 03. 2022
Dát tip Cookie Moon

jsem ráda, že ses pustil do delšího textu. pár nesouvislých poznámek; spíš dojmy než cokoliv jinýho:

vlastně mi vůbec nevadilo, že se tam nic moc neděje. děj není až tak podstatnej; tu je (pro mě) důležitej motiv anebo symbolika (?) - iniciace, zasvěcení (do reality?). bavil mě ten pozvolnej přerod - lehká naivita a nadšení z jinakosti, nadšení z tajemna směrem k jakémusi vystřízlivění... ale přitom tam (i na konci) pořád zůstává něco svěžího, ta zaujatost, schopnost se ponořit i do zdánlivě bezvýznamných činností, pozorování, schopnost si všímat drobností (nepíšu záměrně schopnost se radovat z drobností, to v žádným případě - spíš ty drobnosti vnímat, pak zkoumat a přicházet na kloub tomu, jak fungují... prostě takový to skoro až badatelský nadšení - ale tady se spíš sama propisuju do textu, nevím, jestli to autor takto zamýšlel).

baví mě taky, jak se kulisy stávají dějem a naopak... v tom smyslu, že původní kulisa (šum) jakoby aktivně vstupuje do děje, prolíná se s ním, že prostě nezůstává jen rekvizitou, pozadím, které jen líbivě dokresluje jakýsi příběh.

přijde mi to místy skoro jako deníkovej zápis - ale určitě ne jako nějakej autoterapeutickej výlev; spíš záznam oné proměny; psáno sice s odstupem, ale ne úplně chladně/odosobněně anebo s rádoby nadhledem.

jen mě napadá - možná ten přerod mohl být víc zdůrazněnej, jakože ty tam máš náznaky, ale ten skok mezi IV a V mi přišel trochu moc (vzhledem k tomu, jakým tempem běžely předchozí části). plus drobnost - opakování výraznějších slov (postupně) - ve druhé a třetí části jich je víc po sobě... "byla, bylo" a podobně moc neřeším, ono je to dost přebitý tou barevností... no možná pro příště zkusit ctrl + f, třeba tě k tomu něco napadne (nahradit, vyhodit...)

jinak celkově je to trochu pomalejší, ale má to skvělou, melancholickou atmosféru. a zas to míchání smyslových vjemů - barvy, zvuky... detaily... a do toho ta uvolněnost, originalita a přirozenost... tvůj rukopis, prostě. to se tady nevidí jen tak.

takže jo. požitek.


K3
18. 03. 2022
Dát tip

Prej miniatura.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru