22.srpna

Můj pes vyskočil a chytil ve vzduchu klacek ,který jsem mu hodil.Hrozně mě můj pes nudí:to jak ho musím každý večer vypouštět, jeho houpavý způsob chůze a jeho otravné štěkání.Přiběhl ke mě a dal mi pod nohy klacek.Nevšímal jsem si ho.Vydal jeden za svých prasečích zvuků a odběhl na kopec před námi.Úplný blázen.Nevím, proč jsem ho vlastně chtěl.Ale pamatuji si datum jeho narození:22.srpna.Přeji si, abych i to zapomněl,připadá mi špatné ho znát.,,Tak pojď,\"zařval jsem na svého psa a ani jsem se nepodíval, jestli jde za mnou.Doufám, že ne.Doufám, že zůstane úplně sám v hustém lese.Ohlédl jsem se.Šel za mnou.Myslím, že jsem pocítil úlevu.Rodiče by nebyli šťastní.

Přišel jsem domů a vyšel do svého pokoje.Můj pes šel za mnou.Otevřel jsem dveře a zaklapl jsem mu je před nosem.Já měl radost, že se mi povedl takový vtip.Uslyšel jsem jeho prasečí zvuky, které vydával za dveřmi.Takhle neusnu.Chvíli jsem si četl a nakonec jsem přes všechny své pochybnosti usnul.

Vzbudil jsem se další den někdy okolo osmé hodiny.Otevřel jsem dveře a zakopl o svého psa.

,,Nemůžeš dávat pozor?\"zeptal jsem se ho naštvaně,zvedl se a šel jsem se umýt.

Tento den proběhl stejně jako ten minulý:můj pes mě pořád otravoval.Další den jsem se vzbudil zase okolo osmé, rychle jsem otevřel dveře a chtěl zakopnout,ale můj pes tam nebyl.,,Konečně to vzdal,\"řekl jsem si nahlas.Jenže nebyl ani v jiných částech domu.Na stole jsem našel vzkaz:Ahoj.(poznal jsem mámino písmo)

Vyšel jsem do svého pokoje a začal jsem brečet.Vzal jsem si svůj deník a začal psát,,Počkat, kolikátého je?\"neštěstně jsem se podíval do kalendáře.Chvíli jsem byl v klidu a začal psát, a pak jsem se rozbrečel a víc než datum jsem nenapsal: 22.srpna