JUNGIANA LITERÁRNÍ: 3/ VNITŘNÍ MUŽ / CARL JUNG MEETS FRIEDRICH NIETZSCHE

Třetí z devíti,  celý cyklus zde https://www.pismak.cz/index.php?data=readcoll&id=7951

 

Padl anděl skrz horu na modravou poušť

a já ti chtěl říct, že holá hlava holé neštěstí holé skály v modravém úsvitu

o srdci hory o kamenech, sbíral jsem studoval žilky,

jsem amatérský geolog

jsem amatérský spisovatel amatérský intelektuál amatérský učitel

 

Míval jsem brouky na ruce nožičky mě šimraly nechával je utéct

sám jsem neutíkal tisíckrát mě zahnali probudil se v krytu jak zbabělec

díval se díval, bez klíčů nebylo úniku hledal jsem pravdu ve světě

pak po ní najednou sklouzl prstem, žížale v zkypřené hlíně

Pravda se mrskla zaryla zmizela nechala po sobě díru

vrazil jsem do ní penis

nic se nestalo

 

Bylo mi smutno a světlo a byl jsem sám, opuštěn divokým milencem

tam jsem tě potkal, bylas zvědavá hleděla jinam než na mne

a já ti neviděl do očí neviděl do úst neviděl na špičku nosu

a ani ty mně ne

 

Roky jsem bojoval ve válce se zadní stranou své hlavy

leštil a čistil svou zbraň brnění pod rezem zteřelo

v hrstce jsme bránili rozrytou zemi před davem hnijících mrtvol

nechtěl jsem odejít a pak jsem zjistil že bojuji sám proti sobě

Teď sedím v kavárně na břehu ulice, džíny a sako a pleš

napravo galerie – nalevo univerzita – servírka se ptá, co chci

já nechci nic

jsem s kameny s brouky s dírou po žížale s uprchlým milencem umělcem

uprostřed bojiště stojí nový dům

 

Zbývá mi červený svetr ušitý z vojenské vlajky

roky se třepila, až s větrem zanikla zmizela do nicoty

vlajky, kterou jsem obarvil mylným přesvědčením

kterou jsem v bezdomí postupně rozedral

bůh je mrtev

my sami jsme ho zabili

 

Snad tu budu sedět sám nad nedopitou kávou

bez vlajky bez ohně až se vše rozpráší a slehne

i pak tu budu sám míchat lžičkou v jezeře s krápníky

 

a nedokážu vstát a otevřít dveře co tu určitě někde jsou

a které vedou

kam

---