Bez Sysla

Paní Syslová marně čeká na manžela. Večeře na plotně stydne, na omáčce se tvoří škraloup. Nechal po sobě jen nedopitý hrnek kafe, zmačkané noviny a pohozené papuče před botníkem. Ráno spěchal a zapomněl si vzít deštník. Nevadí, stejně dneska neprší, jen silně fičí vítr a je vtíravá zima. Aspoň že nezapomněl na šálu. Měl tady být už dvě hodiny, povzdechne si paní Syslová. Ohřeje večeři a usedá naproti prázdnému místu. Jí pomalu, stále na něj čeká, touhle dobou by obvykle společně ulehli do postele, popřáli si dobrou noc, on se otočil na levý bok a během pár minut usnul, ona by zírala do stropu další hodinu dokud by ji únava také nezmohla. Má na něj stále čekat? Uklízí po večeři a přemýšlí, co bude vařit zítra. Vlastně se vůbec necítí unavená, byla zvyklá chodit brzo spát, protože tak chodil spát starý Sysel. Teď ale není doma, může jít spát kdy chce, respektive až se vrátí. Usedá k televizi a pustí náhodný program. Dávají velice špatnou komedii starou přes dvacet let, kterou už předtím několikrát viděla. Směje se špatným a laciným vtipům, i přes to, že je již dávno zná a pořád jsou stejně špatné a laciné. Otevře sáček brambůrků a dívá se dál. Takhle dlouho se nenasmála. Sysel nemá tyhle filmy rád, když se nad tím zamyslí víc, dojde jí, že vlastně nemá rád vůbec žádné filmy. Potrpí si na ticho v domě, nedovolí jí si ani pustit potichoučku rádio když uklízí. Po komedii následuje ještě jeden zábavní pořad, dokouká jej pouze do poloviny, je už opravdu pozdě, tak se rozhodne, že je čas jít spát. Ulehá do postele, rukou přejede po Syslově místě. Je studené, nemá ho kdo vyhřívat. Vychladla večeře, jeho důlek na posteli, kafe v hrníčku i city paní Syslové. Kdy se to stalo? Odpověď nezná, usíná sama a spí dobře. Je jí jedno, že Syslovo malé tělíčko leží roztrhané dravcem zhruba půl míle od domu. Je ráda, že se mohla po dlouhé době v klidu podívat na televizi.