pokoj

Jde o formu, Dášo.

Irčo dobře změním na miniatury hříčky. Já nad tím přemýšlela a říkala si, že se to vážným obsahem na hříčku nehodí.

Smutné...

Dášo, miniatury prozaické - nebo miniatury, hříčky? 

Ahoj Evženie, já mám paměť tuze krátkou, ale některé věci se umějí vtíravě vracet. Ale jo, máš pravdu, bledne to ..

Zůstane pár vzpomínek, ale i ty vyblednou. 

Jak říkal farář při loučení s naší tetou (102 let), jsme tu jen na návštěvě a není na nás, jak dlouho se zdržíme.

5Me, je to jenom mini obrázek, fotka, kterou udělal život. Běžná součást života, která přesto zaskočí, a to je na ní úžasné. Proto stojí za to ji zachytit a poslat dál. Žádné hodnocení v tom není. Aspoň myslím. Spíš prostě jen ten úžas.

Že už myslím potichu dál, a je mi kluka líto, no tak sorry, taková já sebelítostivka jsem. To si ale nechám do komentáře a do fotky to neotisknu.

Jsi mě podebral, ale na druhou stranu s té sebelítosti zvedl. Takže dík a už běž raději dnes pryč :-)

Nebudu se v tom Dášo víc šťourat, ale pojem (ne)naplněný mě dráždí. TA TO PŘECE NESTOJÍ! Většina se poctivě snaží, ale osud jim výsledky nedá. Někdo se fláká, ale stejně se mu daří. Tak co je ta naplněnost? Podle mého, podstatné jsou "jen" pocit a přesvědčení dotyčného, že se dostatečně snažil. Kdo jiný má právo ho hodnotit? A pokud se tak dotyčný necítí, ať jde. My se tím netrapme. A nebo ještě přísněji, nelaskejme se s vlastními sebelítostivými představami.  A pokud to dojde tak daleko, že už o tom MUSÍME i něco psát a zveřejňovat, tak pořádně. Takhle ne. 

39 je strašně mooooooooc, měl jsem chvíle, že bych s tím už prásknul a to mi těch 39 není. když život stojí za houby a dotyčného nic netěší, jaký by měl důvod zůstávat? a jsou nemoci s kterýma je těžko vyžít

K3 díky za sdílení. Nepředpokládané může o to víc zasáhnout.

Aru. Přemýšlím. Třicet devět není zas tak málo, příběhů na celej život. Jen je to fakt kritickej věk. Dost lidí to přestane "bavit" a svíčku sfouknou.

Ahoj 5Me, já ani nemám smutek, tak blízko jsme si nestáli. Ale cítím lítost nad nenaplněným? životem, kterého se raději vzdal.

Nedávno jsem byl na pohřbu. Krásné zasněné děvče. Asi jen o osm let mladší, zemřela náhle, nikdo neví proč. Diagnóza: Syndrom náhlého úmrtí. Bylo to moc smutné. 

myslím si že je to jak v těch pohádkách, že každej máme různě dlouhou svíčku života a nejde s tím hnout, kdybychom tu byli všichni to stovky, pak by to byl neskutečnej masakr, plus je důležitější jak člověk žije, než jak dlouho žije a koho to tady nebaví, měl by mít plný právo odejít

Možná je to škoda, bez rodiny, brzy... Ale jen na základě těchto faktů to přeci nemusí být špatně. Nových lidí stále přibývá a co někdo zvládne za rok, jiný nedá za sto let. Ale samozřejmě neznám osobní příběh a nijak nesnižuju tvůj případný smutek.

Jo a3n, nějak to tady nezvládl. Viděla jsem v něm pořád mladýho kluka a parte mi řeklo, že odešel čtyřicátník bez rodiny. 

Oj... Tak to je brzo... Kéž má příští život lepší...