Po kameni...

Ucítila jsem tu vůni po dešti a kochala se svítícími barvami...

Díky, Evži...

Hezké momentky.

Dášo, to mě těší, díky...

první je super :-)

Karle, ten kámen jsme našli u nás, jak píšu v komentářích... a konvalinky ho jednou v roce rozsvítí, dík!

Phil, jako ty fotit neumím... tyhle konvalinky jsou tu minimálně 50 roků, možná, že ještě za sudetských obyvatel je kdosi zasadil, i ten kámen je z dob (po)válečných... díky.

Jarmilo, děkuju ti...

Jitko, děkuju... nutkání fotit u nás na předzahrádce bylo příliš velké, než abych odolala... jsem ráda, že nacházíš...

an, díky:-)

Je zajímavé, že to první vyznívá vizuálně temněji než to druhé od hrobu.

Taky jsem si je fotila, nejraději mám ranní a večerní slunce, když prosvítí květy a pak taky déšť...  :o)

Díky za příznivé obrázky :)

Časem vymělčená dlažební kostka v kontrastu s živým, nabízející životně důležité, mi přijde jako krásný vizuální i dějový zážitek. 

U druhého bych si klidně odpustila fotku. Řekla bych, že čtenáři text zbytečně usnadňuje. A nutí zkoušet jiné variace, přičemž to nemusí být na škodu. 

Pěkné, tip a.

Jani, děkuji, foto je ode mne z předzahrádky - náhrobní kámen měli původní obyvatelé pod králíkárnou... díky.

Irenko, moc hezké jsou obě haiku, vyvolají živou představu :-))), TIP.         Ivi přidala pěknou fotku :-)))

Díky, snake... to je mi uteklo...

Pěkné texty, jen bych z druhého verše prvního haiku vynechal "je" - je tam pro pochopení zbytečné a kvůli němu zbytečně nesedí forma.

díky, Ivi, i za vložení mé dnešní fotečky...

v májovém dešti

bez deštníku

krásně voní....:-)))))