Mocné síly víl

Tak zase trochu té epiky...

Den ten už nebyl tak úplně normální, k tomu se přidal ten zážitek astrální... Seděl jsem si seděl, stál jsem si stál, Klidně jsem lidi si pozoroval... Najednou stála tu. (půvabná velice) Až jsem se lekl že snad spadla z měsíce. Princeznin sluneční, radostně vážný smích, kvítkově křehounká, stín barvy na lících... Abych moh sedět s ní hledal jsem důvod... Království za koně, a prince původ! V jednom z těch tisíců mžiků všech ok, sedla si vedle mě... Já ztich jak cvok. Jen malá pobídka. Co bylo dál? Já se o svým smutku rozpovídal. Do rytmu nářků mých chápavě kývala, a ještě k tomu mi útěchy zpívala. Postupně smutněla. (mý srdce mě zradilo) Smutek ten vzal mě jak sametový kladivo. A znova pohledem svoji tvář nabila... Prošla mou obranou, jak kdyby nebyla. Nikdy bych neřekl co za tu dobu, udělá si se mnou ta vůně škrobu... Tak moc jsem snažil se rozveselit, a tu zbraň ze tváře smíchem ji vzít. A v dalším mžiku ok šla o stůl dál... Seděl jsem si seděl, sám jsem si stál. Zmizela ta víla nebezpečná... Zůstala po ní jen dráha mléčná. Navždy mi ukousla ze srdce krajíce, ta vílí princezna, co spadla z měsíce...

---