Dlouze

Poslouchám probouzející se město

miluji to ticho, ve kterém tleskají holubí křídla

jako za sólo na jazzovém koncertu

a zní smích těch, kdo jdou z flámu

nevím, proč se opilci prostě musí smát, když jsou k pláči

a sem tam první auto rozstříkne kaluž

včerejšího deště

dívám se, jak věci vstávají z tmy

a rozbřesk míchá šedou kaši k snídani

vstala i zrcadla

v nichž vidíme se, jako i jiní vidí nás

a v šálcích zůstal na dně lógr včerejší noci

děkuji, že jsme se nalezli v tomto nekonečném vesmíru

neboť stačilo jen málo a museli bychom čekat na další Velký třesk

však Bůh nám dal oči, abychom se jimi dotýkali i tam, kde nemůžu tě chytnout za zadek

a srdce, kterými vidíme to za zrakem

a ještě nechce se mi vstávat

chci dýchat tvou vůni

je taková, jako když na jaře obrátíš rýčem zem

zatímco ty jsi ještě v krajině modliteb

a já za Malého prince jsem

říkám si, že kdyby ho Saint Exupéry napsal dnes a u nás

tak by mu ho ani nevydali  

zaplatil by si ho sám a pak by ho rozdával na autorských čteních

a oni by do něj nahlédli a pokrčili by rameny

protože, kdo by četl cosi o květině a tak  

a pustili by si televizi s válkou na Ukrajině a s reklamou na dluhy

a tak se za ně modlím

protože, co kdyby až se znovu vzbudí vesmír, bude se Exupéry jmenovat Novák

ale my se zase najdeme podle hvězd

a tak asi pomalu vstanu

pokleknu k tvým samodržkám na křesle

pokorný jako beránek

a vzdám chválu té jemnosti pavučin, která se při milování nesvléká   

a ty to samozřejmě budeš vědět

protože spíš, jako kočka a jsi tady i tam  

a postavím na čaj a ty nahá náhle pošimráš mě vlasy na ramenou a obejmeš mne za boky

šťastná i za mě

a já zase dlouze budu hledat dech  

  

 

 

---