Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZloděj a dráb
Autor
sveřep
Zloděj se hnal seč byl
v bodláčí vzrostlé slámě stráně
drásal svah chvílemi po všech čtyřech
Za ním lez jeho stín
O málo níž zuřil roj psů
naprosto schystaných trhat
za nimi řezník
tkadlec dráb na konci jich
v příšerném horkém dni
řezníkův tlustý pes
pomalý tupý krutý
Stoupalo slunce
A už je tu zas les
zloděj na chvíli poklesl na mech
vstoje pak dýchá chlad
tady je pro dnes doma a nahoře v hoře
čeká ho jeskyně
matrace z listí křesadlo pramen
a život
Zlodějův stín se na chvíli položil do stínu
na kraji lesa a louky
Laň něžně došla spást křehký křupavý rosou zářící stín
padla však hned a stín
padl zas do jejích očí
Tak bude:
psi v poledne sežerou laň
řezník ponese si domů bok
huňatý ocas s kůží tkáč
půvabnou hlavu dráb
5 názorů
Přemýšlím, co mi tento experiment přináší.
Že krásná řeč? Samoúčelné.
Posunutí Wericha do nových kulis... Jediná pozoruhodnost je verš o řezníkovu psu.
A to je na tolik slov málo.
No teda! Přinejmenším neotřele - směle. I když tak trochu archaicky. Ale k zdejší fádní "omšelosti" dobré dosti.
Čtu to už asi podesáté... až po závěrečnou strofu se mi to krásně představuje - velmi plasticky popsáno. Konec mi přijde tak trochu hádankovitý... jakože kdo zabil koho. Asi tuším, jen mi není jasné, co bude tkáč dělat s ocasem a kůží (nejspíš toho tlustého psa, odhaduju). Rozhodně zajímavé čtení.