Za chvíli

Je tak brzy ráno, že ještě nic nezačalo

domy tiše spí a první sluneční střely

ještě nikdo nenatáhl do luku

však krajinu okolo kam až dosáhne světlo z kupé

ještě osvětluje projíždějící vlak

než zmizí v tunelech rychlíkové tratě

a na stěny promítne pasažéry své

jako kresby v jeskyni Lascaux

teď stromy roztahují náruč a vyhlíží vítr

aby dal jim objetí

a trávě nabrousil ostří

aby konečně přeťala pouta naše  

a žíly těm, kdož o to stojí

je tak brzy ráno, že ještě nic neskončilo

jen semafory vyplazují své oranžové jazyky jako uhonění psi

a neony hvězdokup mrkají jako reklama na víru

to je rozbřesk

okamžik mezi vším

kdy řidiči skrze své mikrospánky míří k protisměrům

kdy vstávají řeznice a šlapky se dívají slepým ulicím do očí

a průvodčí hledají marně komu štípnout lístek   

a rdí se již růže na rakvích i ty ze šantánů

za příští noc

viděl jsem včera na zemi šumperské hlavní třídy ležet holuba

vánek mu nabíral peří do dlaní, jakoby jej k letu vyvést chtěl

ale on bez hlavy byl

snad kočka či holubice krásná příčinou její ztráty byla

a maminky dětem odvracely zrak

jakoby snad smrt byla zakázána městem Šumperk

a lidé obcházeli jej

v polokruzích s nimiž jindy míjejí se se stíny

proto ptáci ani básníci by nikdy neměli umírat na dlažbě  

ale v letu a pak padnout do zahrad

kde zhasínají létavice

když pokorně svá křídla složí  

a duše splyne s tichem

je tak brzy ráno, že ještě nic není

ani ty a já

však slyším, že pravidelně dýcháš

a ručičky hodin na zdi krouží jak vír na Dunaji

jen to chtít vidět a mít ten čas

a pak při východu slunce

se tě na nic neptat

však ty si mne už pak sama přidržíš za paže

jako loď v přístavu

která čeká na balast mužského doteku

aby až po boky byla ve vodách

bezpečná v moři jednoho z dnů

který se za chvíli stane  

---