Bezpečí smečky

Kde hledat mou smečku posvátného vlka,

hebkost sametu nevyrovná se jeho srsti,

a hrdelní vytí, je jak nekonečná pomlka,

hledám noru, kde spí na vavřínovém listí.

Slyším praskot pod jeho mohutnými běhy,

jak jemně překračuje v houští,

není okamžiku, kdy ze zraku mne spouští,

chci sát  a saju vlčí mléko svobody a něhy.

Zrovna takový přeji si býti, psovitá šelmo,

mé zuby podobné jsou tvým,

prosím, nevzdávej se mne, má rodino,

s kým jinak bych se bál, řekni s kým?

Tak s roky přibývají letokruhy,

na mých zádech vedle žíhaniny přibývají pruhy,

hej, nechejte mi alespoň poslední sousto!

Má svoboda je mrtvá, když když potřebuji pouto.

Ó pravda, Vaší velké tlupy nejsem hoden,

vždyť jako člověk neumím být svoboden,

však vlku jsem žák, co chce se učit,

nauč mne jeleny štvát a na měsíc skučit.