Oběť

Ten malý beránek, co Ježíši byl kdys darován,

dnes bude usmrcen na obětním pultu

a jako vůdce stáda bude k oltáři přikován,

radost kněžících zní: \\\"Další stane se součástí kultu.\\\"

 

On i v těchto hořkých chvílích, má rohy,

nebezpečně stočené k nebi,

a těká očkama, jak připoutávají mu nohy,

na první rudou slzu se milostivě šklebí.

 

Na stále zakrvácený, posvátný oltář,

chodí chcát jeden eunuch,

beran lepí se na poslední svůj polštář,

směs krve, života a moči - toť hrozný smrad a hrozný puch.

 

Broušení obětní dýky

v pravidelném rytmu mé srdce puká,

jeden z kněžích křičí: \\\"... a zítra budem obětovat býky!

Zítra němá tvář zažije boží muka.\\\"

 

Velekněz oblečen do drahého pláště

hledí oběti výsměšně do očí,

vyčerpaný beran neschopen odporu či záště,

pod ostřím nože skopová kůže se rozskočí.

 

Všichni chtějí stát co nejblíže bolesti cizí

a vzrušeně zhlížet, jak další život mizí,

z obrovského břichu cákají krvavé proudy

a valí se vnitřnosti a další červenavé hroudy.

 

Ruka zajíždí do nitra, kde pátrá,

oko, co nahlížet do budoucna,

ta ruka, co hledá dobytčí játra,

oko zasvěcené do božího jsoucno.

 

A nyní krev zakrývá své potěšení ze smrti

a praví takto: \\\"Pro to zvíře byla čest zemřít v bolestech

a nyní ukliďte už tu rozkuchanou zdechlinu, moji drazí,

neboť je vyléčena; bolest pro ni byla lékem,

je pozdě plakat nad rozlitým mlékem!\\\"

 

I v noci otevřená rána,

lidská krutost nikdy nezacelí se,

jak roz¨páraný břich berana,

to dobytče vidím s anděly mazlící se.

 

Rád chodíval se pásti do stínu jilmu,

jednou i vy stanete před plátnem,

zmrznete hrůzou z toho filmu,

tak vám život v krutosti upláchne.

 

Snad si skopec již vychutnává spánek,

z něhož nemůže býti vyrušen,

v sálu rozloží se čpavý vánek,

když eunuch močí, oběť i oltář znesvěcen.

 

---