Bývalé lásce

Zavři oči a uvolni své tělo, lásko moje

Vezmu Tě do naší vysněné země.

Budeme tam sami,zproštěni života tíže

Jdeme k sobě, blíž a blíže

Vzpomínáš kousek od toho parkoviště?

Držela jsem se Tě jako klíště…

Měl jsi nádherně chladné ruce,

Něžně jsi objal to, co kryje mi plíce.

 Cítím to pořád na svém těle,

je to tak neumírající, jak naděje!!

Stále si dokážu vybavit

Tvůj jazyk dotýkající se zubů mých

Ten boj,to dvých rtů sání

Ta vzpomínka krev do žil mi vhání.

Strašně, strašně se mi stýská

Od té doby se mi jen nad hlavou blýská.

Mraky se stahují a jsou stále hutnější,

téměř  žádné radosti, jen smutek častější.

 Vím,že jsi to zvládl a já to zas jitřím….