Metro

Kaji, to je pěkná ukázka, šneci jsou univerzál, tuhle na mapě hlemýždě je to pěkně patrné (obrázek lepší než v učebnici přírodokdopisu). Jasně, že podmořský svět není jediný. 

Víš, že mě kdysi na problematice fyzické změny pohlaví zaujalo nejvíc asi to, že si tak (minimálně svého času) zablokoval dotyčný/dotyčná příslušnou změnou identity PIN ke svému tehdy nezletilému potomkovi? Jednoduše coby řádek v RL přestal existovat, což mi připadlo v rámci potenciální zodpovědnosti vůči potomkovi docela sobecké, leč dál jsem kdovíjak nedomýšlela ani nesledovala, co se dělo. 

Tak jestli už je to dnes lépe ošetřené, nebo to prostě jen tehdy nějak zvorali, ptže lejstro je samozřejmě v ČR podstatnější než logika, smysl čehokoli a život jako takový. 

Samotné pocity dětí budou asi individuálně závislé na konkrétních povahách a dosaženém věku.  

Milá Silene, ještě jsem narazil na toto:

Vlasta vřetenovka krkonošská Vřetenovka krkonošská je při rozmnožování nejprve kluk. Ten si najde jiného kluka vřetenovku a spolu si vymění samčí pohlavní buňky – spermie. Pak se z vřetenovky kluka stane vřetenovka holka a spermiemi druhého kluka, které dostal(a) si oplodní svoje vajíčka. Ta má v sobě od narození. Oplodněná vajíčka naklade a vylíhnou se z nich malé vřetenovky. Pro lidi to je možná trochu zvláštní, ale šneci to tak mají. Při programu pro veřejnost Správy Krkonošského národního parku s názvem Tajemná vřetenovka krkonošská se místní vřetenovce říká Vlasta, protože se tak může jmenovat kluk i holka.

K. 

Nepředstavuji si nějak urputně, že bys měl s textem někde být. Autorova hlava je jedna lokace, čtenářova druhá, pro mou percepci je téma prolínání těchto lokací asi nejpozoruhodněji zachyceno v jedné z prací Milana Exnera. Pouze jsem se tázala na tvou poezii v próze, a tedy na další navazující komentář. 

Milá Silene,

       o proměnlivá pohlaví jsems e nezajímal. V každém případě je od nich k textu METRO docela daleko, tak se nezlob, že stále moc nerozumím.               Před pár týdny jsme se bavili o lidech z našeho okolí, kteří se nechali přešít a co to udělalo s jejich dětmi, jak dlouho na to čekali, jaké jim asi bylo právě přešitým a do jaké míry si to vůbec dovedeme představit. 

       Možná v ostavci 2 jsem zase hodně jinde, než Ty jsi si představovala, že bych měl být. 

       K. :-)

Kaji, za každou cenu bych metro s mořem nemíchala, tedy míním ne nutně při této konkrétní příležitosti, neboť i já sama jeden kratší text zrovna v archivu mám, metro coby svět pod hladinou. Osobně mi jde ale spíš o jev proměnlivého pohlaví, a tehdy nemůžeš přesně říci, že strop je otcem a podlaha matkou. 

Milá Selene,

    buu se snažit si to co nejlépe představit: Rodit se bude na každé stanici, vlak tam vždycky zastaví. Stanice budou pod mořem. Stanice budou matkami nebo lépe, rozhraním mezi matkou a venkovním světem. Matky budou dost variabilní. Jednou jí bude podlaha, podruhé krempa klobouku. O oplodlodňování (kdo bude otec a kdo matka) rozhodne jakýsi náhodný výběr (třeba TA podlaha, TA krempa jsou matky, ale TEN strop je otec). Co z toho jsem dobře pochopil a co ne? :-)

Kaji, tebou vyložený systém kdo s koho se týká daleko spíš jen předem rozhodnutých pohlaví a jedná se v něm maximálně tak o zápas o pohlaví budoucí generace. Pod hladinou je však proměnlivost situace mnohdy napínavější. 

fuj tajbl

A jestli on Calatrava neopisoval od Krause! Ještě se později, v klidu vrátím.

Pokud stanice nejsou porodnice, potom jsou cestující jakési spermie.

Systém kdo z koho mají gorily a šimpanzové. U goril probíhá souboj mezi samci a u šimpanzů mezi spermiemi. Jsou tam připoštěni všichni a vyhrává ten s největšími varlaty - uplatní se i pravděpodobnostní počet. 

Ve srovnání s těmito systémy je naše monogamie mnohem složitější. 

Kotas prý vychází hodně z Calatrava. 

Když už jsme u té ciziny - naposledy jsem zapomněl dodat - tam metro vyjíždívá i na povrch (a cestující vidí nebe) a v Praze, na trase B (i C), svým způsobem také. 

Podmořský svět se mi děje často. Budu nyní publikovat text, ve kterém se  mi to dělo naposledy.

Ach, Kaji, ty techniku. Střížkov je zároveň kritizován za svou celkovou cenu a nekomfortní omyvatelnost. Ambiciózní Kotas. Trošku jsi mi se Střížkovem připomněl tu Clarkovu Selene.

Jaképak porodnice! Porodnice není skutečným médiem přicházení na svět, jen předražená stanice s diskutabilní omyvatelností.

Jsem pro podmořský svět. Oplodňování kdo s koho, co ty na to ve své básni v próze? 

Milá Silene,

     alpské mlékařské cisterny asi mají mnoho přepážek stejně jako lodi na sypký a tekutý náklad. 

     Neměl jsem v úmyslu porody jakkoliv synchronizovat. Tvá myšlenka, že se rodíme vždy do jiné stanice, mě ale nadchla. V tom případě by stálo za to, aby stanice byly estetičtější, různější, aby každá byla alespoň jako Střížkov. 

    Jak je to technicky?  Nejprve jsi netrpělivá, pak slyšíš zvuk, pak vidíš světlo a jsi překvapená, z jakého kopce/zatáčky souprava přijíždí, nakonec Tě ovane chladný, vlhký, trochu zapáchající vzduch. Pak uvidíš člověka, který to šoféruje, vidíš porod soupravy bez Tebe, jak opouští tunel. Rozhoduješ, zda nastoupíš nebo nenastoupíš. Hlasatelka hlásí výstrahu, světla nade dveřmi svítí, šipky všech dveří se rozjedou k sobě jako jeden muž. Je připraveno k oplodňování nového úseku. Hlasatelka hlásí jméno nové porodnice. 

     Když to vezmu jako celek, mohu to brát astrologicky (ač na astrologii nevěřím). Vezmu trasu starou trasu A. Každá stanice je jeden měsíc, má svou barvu, archetyp. Když se jako v karně prorodíš dvanácti vrstvami, jede se do depa (kam Ty jako cestující nesmíš), strojvůdce přeleze do druhého konce soupravy a rodí se zpátky. Z hlediska cyklického, vzestupného nebo sestupného modelu dějin je tento dost originální. 

    Stejný model používá výtah páter noster, který jsem uvažoval zaplnit lidmi převlečenými za apoštoly jako na orloji. Když se to zkombinuje máme nově narozeného apoštola každý měsíc. 

   :-) K.

Jako se přelévá i sypká hmota v nákladním prostoru lodí. Nějak je lepší, přesouvá-li se celá hladina, ačkoli i to se sem tam vymkne. Povodně, přehrady, předprsně. / Přísnost mi nejde! Jdu trénovat. To víš, mně připadlo, že co stanice, to porod. A ty ses díval od svítidel. 

Oni v Alpách jistě budou náramně trénovaní, potřebný grif pro cokoli v pohotovosti. Jejich nádrže jsou mnohem, ale mnohem objemnější nežli ty, které lze svírat mezi stehny. Mířím k jedné stopě, aby se to... nějak nezvrhlo. 

I tobě pěkný den, Kaji. 

Milá Silene, díky. Myslel jsem, že budeš přísnější. Do této chvíli jsem netušil, že existují shodné a neshodné přívlastky. Beru na vědomí. 

Co se týče nadpřirozených úkazů: s brzděním to vůbec nesouvisí, podlaha perforovaná není. Prostě rostou z podlahy takové, jaká je, jako by to bylo z vody. 

To vytváří nový obraz: vagóny metra, které mají místo podlahy hladinu a nejsou pro lidi, ale třeba pro vodní ptactvo. Má to háček: takové vagóny by se překlopily/vykolejily by. Hasiči také smí jezdit prázdní nebo plní. Výjimku tvoří asi mlékaři třeba v Alpách, kteří sbírají po statcích mléko. Navíc jezdí ve velkých převýšeních, serpentinách a po malých silničkách nad srázy. Uf. 

Krásný den

Kaji, první sloka zatraceně silný obraz, všechna čest, akorát nejsem zcela rozhodnuta, zda z ní mám pocit divný, nebo jen podezřelý, ale rozhodně mě báseň zaujala. Přesto mi není technicky úplně jasné, zda je podlaha perforovaná, nebo zda se na ní po prudkém a nevysloveném dobrždění soupravy všichni cestující, jen nedbale, až liknavě se ze jízdy přidržující madel, zdárně vyváleli, či jestli autor nepomýšlel spíš na konstrukci pouzdrových anebo vyklápěcích dveří. 

Ano, doznávám se, patřím k těm, co je zajímala střevíčka neduté matrjošky. Pěkný výčet nářadí. 

Mohl bys krapet ubrat na neshodných příívlastcích, nenech se prosit...