Dopis lehkého vlátí

Sepsáno po pár večerech v Lukách strávených v rodinném kruhu

 

 

 

máš příliš malátnou

bledou ruku

raděj nic neobkružuj 

raděj nemysli

ať nenajdeš újmu

 

máš refrén své písničky schovaný v kapse

jdeš odvážně vstříc toulavým psům 

sama to neumím

jdu radši s tebou

-

 

nejsem už malá 

na skálu vylezu s malým sebezapřením

potkám místního trhače - olízne mi nohy

to lechtá směju se a těžím ze své hlavy

to nejhezčí si nikdy nevymyslíš 

 

-

 

když piješ 

mastná karta v ruce mate

vyhraješ pár korun - zajásáš

tyhle chvíle jsou perla v neperlivé vodě

máme samy sebe

kopce řeky a v zimě taky sníh

 

nemohu obejmout něco

co přes všechen cit bere klid 

 

-

 

a tak se zastav moje milá

tohle byl svět

 kde jsi mávala vláčkům

kde ses důvěrně svěřila cizím rukám

 

má ruka je ztuhlá

malíček neohnu

 

ty vzplaň 

a někde ve vůni 

najdeme každá svůj mír 

 

-

 

nikdy neodejdu 

nazpaměť znám

tváře - propadliny - pochmurný stav tíže

nikdo vás nevezme

nikdo vám nevezme mě 

 

ještě tu plápolám 

a dlouho budu vlát 

-

 

ve schránce na dopisy

psalas - bude ti smutno - lítostivo - osamělo

s trochou sebezapření

uznávám

že mi opravdu tak bylo

---