Impromptu

Impromptu

Rozostřené smysly Hladina

chodníkového bodu Neustávající

To je červeň čekání Samootvírací

brány kamkoliv je mi jedno

A divná zima Natolik divná v létě

Aby snad měl

být už konec čemusi

Aby snad dostál

podzim svému jménu

To není léto To

je životní martyrium

To je kočovná

báseň která nepřestává

Ale člověk nemůže 

najít nikde začátek 

To je historie lidstva

ve škarpě

při mohutném několikadenním

dešti

Nejde mi to zapomenout

to dvojí rukou oči komety

ty drobné dlaně výčitek

rozkvetlé myšlenky slovní

naděje Bez zábran milovat

To není léto

To budeš navždy ty

bez zábran zapomenout

to dvojí výčitek oči milování

to marné přestálo ta krása

až cinknou na zem slzy

To není léto

to jsou básně tobě

bez věnování