Duha místo slov

Léto se poroučí – již sbalená je deka:

Vlaštovky odlétly – a zima bude tuhá.

Ve žhavém kotouči se nebi noha smeká.

Nad mraky s pometly most staví skromná duha.

Chlad náhle zavane – a všude je tak pusto.

Noc pila do rána, kdy ruka na klíč sahá.

Sny dávno zastlané si přejí čáru tlustou.

Sázka je prohraná – a pod stolem řve, nahá.

Knihu již zaklapli. Skončila kapitola.

Déšť pláče nad kaplí – však usmívá se zpola,

v koutě je svačina, jež po kapsách dech loví.

Kniha spí v polici, z níž nevytáhne paty.

Stačila doříci, že nikdo není svatý

a s koncem začíná děj nevýslovně nový.