Po kolena ve vodě u prostřeného stolu

    „Ještě jednu kávu s rumem!“
    Plácl do pultu nočního stánku muž se srostlým obočím.    
    „Protelefonovala celých pět tisíc,“ zařval na bezdomovce, který měl na hlavě tupé místo čepice.
    Našel ho v kontejneru.
    Vypadalo jako chcíplá krysa.
    Bůhví co tam našel. 

    „My jsme si nejdříve mysleli, že to byl omyl na telekomunikaci, ale tohle by nás v životě nenapadlo,“ objal bezdomovce kolem ramen.
    Trochu mu posunul tupé, protože byl o hlavu vyšší.
 
    „A jak mohla tolik provolat?“
    „Jak?“ zařval. „Volala na erotický linky.“
    „No to je síla.“
    „Jasně, že je to síla, když je holce teprve osm let.“
    „Zvídavá,“ řekl hlas z přítmí.
    Otec se zadíval tím směrem hodně krvavě.

    „To by mě zajímalo, co na těch erotických linkách vlastně povídají,“ řekl bezdomovec, který si upravoval tupé na hlavě. 
    „Tak se zeptej jejich holky,“ řekl hlas z přítmí.

    Otec vyrazil za hlasem.
    Měl zaťaté pěsti.
    Nikdo tam nebyl.

    „A co jí to napadlo tam volat?“ řekl bezdomovec, když se otec vrátil.
    „Copak jim člověk vidí do hlavy?“ pověsil se opět na bezdomovce.
    Tupé mělo co dělat, aby se udrželo na místě.

    „Ale to je jen proto, že je teď svět úplně jinej než byl,“ zařval na procházející mileneckou dvojici.
    „A nepodepíše se to na tý holce nějak?“
    „Ta už je vodepsaná,“ řekl otec a vypil kořalku, kterou si bezdomovec vyšetřil ze zbytků.

    „A proč jí někdy nevezmeš sebou?“ zeptal se hlas z přítmí. 
    „Chceš do držky?“ zeptal se otec velmi vážně.
    Nikam ale nešel
    Už tam byl. 

    Na chodníku se objevil klaun.
    Zatroubil na klakson a udělal kotrmelec.
    Než se ztratil ve tmě, tak z květiny na klopě postříkal otci obličej.