Dožilovi

Užít jen „Pich“, jímž život vzkvétá

a ten kterým odkvétá, kdekomu nepřál bych.

 Spatřit se vadnout v půli léta,

pro jeden vpich.

Pan Důvěra, 

důvěrně žil byl s Dožilovou. 

Avšak ten Důvěra, chtíčem se nám přemnožil. 

Záhy řekli si vrtáci... „Vsypeme jim prach do žil!“ 

Ne moc, aby se do rána nesložil a dalším chlupy hrůzou nezježil. 

Ať k nám ještě s Dožilovou za úsvitu hledí! 

K těm, kterým bezmezně věřil. 

A důvěra? „Co by, shoří jak sirky.“ 

A pro klid našich duší,

předhoďme jim tvář zmetka, tomu vraždy sluší.

Budiž kouřovou clonou před oponou,

 studený obličej namísto našich.

 Frustrovaní ho hnedka poničej

a vlny dalších...