QUIRK / QUIRKY a)

 

 

1

 

Dobrý den paní Rousová, zaujal mě Váš komentář a nápad na FB Divadeliéru, kdybyste měla chuť, mohli bychom udělat projekt živých obrazů z lidí ve výloze a fotograficky ho zdokumentovat. Zatím je to první nástřel, popřemýšlím, jaké by mohlo být téma a kdybyste se chtěla spolupodílet a zrealizovat režijně i fotograficky, tak to bude super. Lidi-herce bych sehnala. Děkuji předem za odpověď a hezký den přeji, Adéla Pellarová

 

Téma mého zájmu je jediné – a budu se snažit, aby i vám bylo ihned na začátku mého výkladu co nejzřetelněji jasné.

WES ANDERSON.

Tedy specifičnost vizuálnosti, jež je pro jeho filmy charakteristická a od filmů jiných režisérů se lišící – když část takovýchto podnětů je dostatečně zřetelně popsána krátkými sestřihy ukázek a příkladů, dokonce parafrází, s nimiž se lze seznámit na YouTube. Neboť bez alespoň takovéto obeznámenosti nebo kvalifikace je cesta tímto tématem dál dopředu nemožná. V případných výsledcích by vedla jen pouze k pouhé ilustrativnosti nebo nápodobnosti, byť by třeba v obou případech k výsledku jakkoli pohlednému.

Dokonce počesku pohodovému.

 

Já sama jsem k popisovanému tématu dospěla zcela jinou cestou.

Prostřednictvím asi tak 100 stránek mých, víceméně technických, překladů zahraničních recenzí doposud posledního uvedeného Andersonova filmu FRANCOUZSKÁ DEPEŠE, který jsem přes všechny výhrady začala ihned po prvním zhlédnutí považovat za arcidílo, to ve smyslu jeho prostřednictvím naznačených doposud nezvládaných konstrukčních možností příštích filmových struktur. Kdosi tu natočil výsledek v čemsi jinak, stručně řečeno.

I snad proto mě posléze dočista uhranula ona věta poskytnutá v posledním odstavci mnou přeložené poslední recenze, v níž se kdosi zcela prostě a s jistou lehkovážností zmínil, že je velmi zvědav, o čem tak asi bude příští, v čase dotazu již roztočený, Andersonův film s názvem ASTEROID CITY.

Není tedy divu, že takovouto magií, jako umanutou snahou směřující prostřednictvím pouhých slov k rozumu netušenému cíli, jsem byla najedenkrát lapena.

 

2

 

O Wesu Andersonovi, kromě jiného, je málo známo, že všechno zásadní týkající se jeho filmů, jakoby z jakési pověrčivosti, tají až do premiéry – aby pak, jak na pokyn mága, vybuchl jícen rozhovorů, foršpanů (trajlerů), ba dokonce i celých souvisejících poučujících knih.

Pokud snad tato stručná charakteristika někomu připomene jakousi dávnověkou praxi – ano, i já se k tématu Wese Andersona dostala prostřednictvím mého zájmu o etymologickou historii slova vintage.

Tedy čehosi dávnověkého přeoděného do současného kostýmu.

 

I tu jakoby na počátku bylo slovo...

Dokonce ve víceméně tomtéž významu, jak je známo mi, se slovo vintage občas objeví v textech oněch zmiňovaných recenzí filmu FRANCOUSKÁ DEPEŠE.

Přičemž pečlivému čtenáři neunikne ani použité v některých režisérových výrocích.

Proto takto znalého by nemělo překvapit moje shrnutí jakby sumarizující dojem v pojem – že totiž vizualita charakteristická pro Andersonovy poslední filmy jakoby vycházela z ještě kterési předkinematografické tradice, jinými dávno odvrhnuté nebo zapomenuté, včetně onoho pro něj typického kamerového komponování na svislý střed záběru, jež předcházelo naše časy o několik dávných staletí.

A člověku se při takovémto popisování ihned vtírá na jazyk úsloví vyvolávat duchy, a to se vším jeho významovým i situačním arzenálem, který se k němu vztahuje – včetně oné derridovské hauntologie, jež o tomtéž zásvětí pojednává, řekla bych, exaktně filozoficky.

 

Nejenže se tímto prostředkem vyjadřuje v celých filmech, nebo jej v krátkých úsecích jiných používá, ale i méně pozornému divákovi se při shlížení Andersonových filmů připomíná i jiná okultistická praktika – jež se zove animace. Nadívání těla duší, řečeno naším dnešním kulinářským jazykem.

S ohledem na americkou tradici svátku Dne Díkůvzdání, při němž na stole nesmí chybět pečený nadívaný krocan, i s přihlédnutím k tradici thesauru slovní zásoby polštiny, v níž krocan je zván indyk, mimojdoucího snad ani nepřekvapí, že ačkoli v angličtině se krocan sice pojmenovává turkey, autorům jako Wes Anderson, kterým filmy produkuje společnost Indian Paintbrush, se prý kvůli tendenci k animaci familiárně přezdívá Krocani.

 

3

 

Mé líčení možná není objektivní ve smyslu vysvětlujícím – ale mně samotné je jeho smysl přístupný.

Staví před mé oči obrazy, jako je třeba hned ten následující:

Podle toho, co se komusi spícímu zdá – tak se v prostředí kolem něho, mimo jeho postel, mění počasí, roční doby, atd.

Kdosi sní, a přitom je sněn jakýmsi jiným pozorovatelem či snícím.

Je tato představa dostatečně animovatelná? Pokud ano, je dostatečně wesovská...

 

Zdržuji-li se pro někoho nadbytečně u tohoto letmého tématu inscenování sněného snu, pouze zmíním, že Wes Anderson je také režisérem 2 celovečerních animovaných filmů, které považuje za integrální součást své filmografie, též že celý trailer FRANCOUSKÉ DEPEŠE je animovaná kreslená náborová agitka. Jakože i hodný kus závěrečné části DEPEŠE je animovaný.

Dokonce se udává, že každý jeho hraný film obsahuje zpomalenou pasáž.

Nadto připomenu kulisy, dekorace, i ty různé modýlky, též škatulkovost interiérů dětských domečků pro panenky – když i toto všechno má původ v království animované filmařiny.

Údajně si prý každý svůj film předehraje před natáčením kromě podoby v technickém scénáři i ve versi animované zhotovené samým sebou.

 

Se zmíněnou, a mnou snad dovozenou, všeobecnou animovaností či animovatelností souvisí i loutkovitost, jíž lze nazvat jistý způsob jedinečnosti herecké hry charakteristický pro Andersonovy filmy.

Ne každý, ba i nositelé Oscarů nikoli, v takovéto dovednosti uspěje.

Zatímco já se tímto prostřednictvím dostávám k dalšímu jinému druhu magie, jejíž výsledek po mém příštím odvozování zůstane třeba jen pouhou neúspěšnou hypotézou, nebo dokonce naprosto nezdůvodnitelnou fantasmagorií.

 

Takže se po absolvovaném oblouku vracím nazpátek k oné zmínce o znění věty z posledního odstavce poslední mnou přeložené recenze.

Neboť zapříčinila všechny moje příští, už málem jednoleté, vrtochy:

 

Předpovídám, že Andersonovu stylu nezbývá než ve svém dalším filmu reprodukovat variaci stejného schématu, jaký byl zobrazen ve Francouzské depeši.

 

 

---