Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kouzlo demokracie

31. 10. 2022
5
5
232

V exkluzivním pražském miliardářském klubu Rockefeller, jehož GPS souřadnice by turista na Google Maps jen marně hledal, vládla onoho jitra zvláštní atmosféra. Nebylo by přesné ji charakterizovat jako stísněnou (na to byli všichni členové příliš, jak se lidově říká, "za vodou"), ale přesto by pozornému návštěvníku neunikla neobvyklá kadence kritických odfrknutí, kterými lord Alisdair Crowbar častoval nadpisy článků ve Financial Times (žádní návštěvníci se v klubu pochopitelně nikdy nevyskytovali, v tomto směru měl livrejovaný butler velmi jasné a specifické instrukce, a tak si oné subtilní změny nálady všímáme pouze my). Nádechem nervozity se vyznačovalo i staccato o stůl bubnujících prstů energetického magnáta Daniela Vsetínského, který byl se do miliardářských kruhů přiženil teprve nedávno a trpěl nervózní obsesí, že ho uzavřená komunita pražské smetánky nepřijme mezi sebe. Podobné obavy však byly naprosto liché, neboť čeští miliardáři se starali především a hlavně každý sám o sebe, což bylo také veřejným tajemstvím jejich úspěchu na nemilosrdném kolbišti mezinárodního byznysu. 

"Kam proboha jdou všichni ti lidé?" zvolal najednou Vsetínský přidušenou fistulí a prudce zagestikuloval směrem k oknu, za jehož do křišťálového průhledna vyleštěnými tabulemi z pancéřovaného skla byly vidět nekonečné davy zachmuřených proletářů, mířících na Václavské náměstí, aby se zúčastnili další z řady nekonečně marných protivládních demonstrací. Továrníku Krumphanzlovi způsobilo to nečekané, prudké gesto akutní úlek, jehož následkem upustil do ranní kávy stříbrnou lžičku zdobenou stylizovanými motivy finančních derivátů, což způsobilo vrcholně neestetické vyšplouchnutí zmíněné kávy na mramorovou desku stolu. Někdo by měl něco udělat, myslel si rozmrzele pan továrník, když se snažil pravicí manévrovat kolem majestátního korpusu svého ztepilého fyzična a nahmátnout vyšívaný ubrousek s monogramem v zadní kapse u kalhot. Problém s nezaměstnanými je ten, že mají příliš mnoho času na postávání na náměstích a ulicích. Evidentně je to celé nějaké nedomyšlené... 

"Co vlastně ti lidé ještě chtějí?" zadeklamoval vzrušením kolísajícím hlasem mladý pan Daniel s nasazením, které by mu bezpochyby zajistilo stálé angažmá v libovolném jihočeském ochotnickém spolku. "Vždyť jsme jim dali demokracii, tedy možnost spolurozhodovat o vlastním osudu! Vláda, proti které pořád brojí, přece vzešla z vůle jejich vlastních hlasů? Copak je to tak těžké pochopit?" 

Lord Crowbar si rozmrzele odfrkl, otočil stránku novin, a vrhl na novopečeného miliardáře úkosem přezíravý pohled. Továrník Krumphanzl se nadechl, a chystal se spustit svou oblíbenou přednášku o názorových bublinách, konfirmačním zkreselení a psychologii davu, nicméně zarazilo ho velitelské gesto dalšího člena klubu, kterému až dosud z neznámého důvodu nevěnoval nikdo pozornost.

"Dovolte, příteli," řekl neznámý, svižným krokem přistoupil k Vsetínskému, aby ho pozdravil náznakem úklony cizelovaným letitou praxí. "Hrabě Saint Germain, k Vaším službám." Vsetínský na neznámého pohlédl - staromódní, upjatý společenský oděv, patřící snad někam do viktoriánské Anglie, ebenová hůl se stříbrnou hlavicí s motivem dvouhlavého hada, a špatně zařaditelný, cizokrajný přízvuk.

"Francouz?" vyhrkl nepřípadně mladý pan Daniel.

"Mimo jiné." odtušil se záhadným úsměvem cizinec, a rychlým pohybem připomínajícím varietního kouzelníka vytáhl odkudsi ze záhybů svého pláště balíček tarotových karet.

"Panstvo jistě odpustí rozpustilé kabaretní číslo k lepšímu objasnění podstaty demokracie, která je, jak všichni jistě souhlasíme, pilířem slávy a prosperity celé západní civilizace." V cizincově tónu zněl jasně patrný nádech ironie, ale jeho tvář byla prosta sebemenšího náznaku úsměvu. 

"Vyberte si prosím kartu - jakoukoliv kartu!"

Vsetínský pod vlivem vemlouvavého hlasu nepřipouštějícího námitek bezmyšlenkovitě poslechl a vytáhl z balíku kartu z Velké Arkány, na které byla oproti zvyklostem vymalovaná podivná postava s ptačím zobákem v kruhu lidských i nelidských hlav uzavřených ve skleněných nádobách. 

"Jasně, tenhle trik znám - vy teď budete hádat, jakou kartu mám v ruce, není-liž pravda?"

"Vůbec ne," odpověděl tiše cizinec. "Tím, že jste přijal nabízenou kartu, jste souhlasil s tím, že budete hrát mojí hru, mými kartami, podle mých pravidel. To automaticky znamená, že jste prohrál!"

Poslední slovo akcentoval samozvaný hrabě lusknutím prstů, a Vsetínský v tu chvíli užasle shledal, že karta, kterou až do té chvíle držel v levé ruce, beze stopy zmizela. Zmatený magnát obrátil svůj zrak zpět k záhadnému příchozímu, ale místo, kde cizinec ješě před chvílí stál, zelo prázdnotou. Vsetínský se rozhlédl po klubové místnosti, ale nikdo z přítomných zjevně nevěnoval příhodě sebemenší pozornost. Lord Crowbar dál vraštil obočí nad rozevřenými novinami, a továrník Krumphanzl se neméně soustředěně věnoval své ranní kávě. Tváře personálu by se jako vždy mohly svou strnulou nehybností vyrovnat věhlasné sfinze v Gíze. 

Pootevřeným oknem pronikal do místnosti vzdálený hlomoz davu, který skandoval jakési politické heslo. Pondělní ráno se nepozorovaně stalo dopolednem. Začínal další pražský podzimní týden...


5 názorů

Andreina
01. 11. 2022
Dát tip Odpoutaný Prométheus

Hm, demokracie, a jaká, podle jakého vzoru? Kdysi možná bývala pouze jedna s jasnými pravidly. Potom se začala dělit podle zájmů velmocí a výkladu. U nás bohužel sklouzla k jedinému cíli - vyznávání zlatého telete na straně moci a oblbování té druhé.


Mari67 - už jsem dostal navzdory časné ranní hodině stížnost, že prý je mramor vrcholně nevhodným materiálem pro desky klubových stolů. Je vidět, že si podobné zakázané rajské zahrady vládnoucích vrstev představujeme každý po svém, což má i svou výhodu - nemusíme se navzájem podezírat, že by někdo z nás byl miliardářským špiónem převelečeným za prostého drnohryza. Pro pořádek a konzisenci však poskytuji následující vysvětlení - Lord Crowbar je osobou pitoreskního vkusu, jakož i zosobněním nedostatku trpělivosti, takže když si poručí klubovou místnost poblíž rušné ulice, a by mohl po očku dozírat na své proletáře, a případně bušit kladivu podobnou pěstí do něčeho adekvátně odolného, tak je do večera vše na svém místě, a nikdo by se ani neodvážil pomyslet, že by to snad mohlo být jinak... ;-D


Aru
01. 11. 2022
Dát tip

stačí nehrát jejich hry, jak prosté Dr. Watsone :))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru