Budeme

Je večer přichází před zimou brzy

já trhám jablka podzimních hvězd

že Měsíc nevyšel to mne dnes mrzí

chtěl jsem jej do kapsy schovat jak pěst.

Zebe již do rukou vítr jež ve větvích

kolébá prázdnotu všech ptačích hnízd

a noc je pod nehty jak špína v předměstích

je tma a přibývá jak černých jízd.

A město okolo svítí a zamyká

za dveřmi stíny jsou mí věrní psi

až stisknu vypínač tak lampa zabliká

a světlo přilétne, však zatím spí.

Možná, že také jsi ve spánku dalekém

a zdá se právě ti, že jsem tvůj sen

že naše vzdálenost měří se parsekem

však když mne políbíš, budu tvůj jen.

A vyjdou na nebi pastýř a ovečky

Beránek povede svá stáda kams

jehňata na sny jen a vlky na smečky

budeme počítat do rána zas.