„Kámoši" z pracáku - část 6.

Levandulka

Jen pár minut před zavřením,
příjde dáma v kožichu,
říká si, snad tomu chlapci zavoním,
když na sobě mám parfému ne trochu.
Je to vůně levných levandulí,
taková ta nehezká vůně,
co když je jí moc, až nos zabolí,
mohla by splašit nejednoho koně.

Je milá a zvědavá,
ráda si povídá,
neustále se na něco vyptává,
někdy ani smysl pro humor nepostrádá.
Na každé schůzce 
její pohled se upne na parapet.
"Jak to, že orchideje vám rostou tak hladce?"
"Nevím, jen je čas od času zaleju krapet."

Když ukončíme náš botanický rozhovor,
musíme přejít k situaci ohledně práce.
Vím, jaké jsou nabídky v okolí našich hor,
najít něco vhodného nejde hladce.
Nýbrž pokud člověk chce,
opravdu je snaživý a práce se nebojí,
nebude zalezlý v bytě jako ve škopce,
nemusí řešit jen věci kolem orchidejí.

Levandulka je sice nóbl paní,
ovšem vím přesně, co jí chybí.
Je to partner, který by byl závislý na ní.
Místo orchidejí slyším, jak se jím chlubí.
Ovšem peněz by musel mít hromadu,
spoustu obdivu, lásky a darů,
a práci by nemusela řešit už opravdu,
žila by s pocitem, že je v krásném páru.