Slunovrat

Je tichý prosinec a všechno spí

i hlína, která je pod sněhem svým  

a tažní ptáci jsou zas o den blíž

kratší je svítání a noci míň.

Hodiny tikají a srdce bije

hodinku černou mám a slyším prach

a tmou ti píšu dopisy bílé

než světlo překročí po ránu práh.

Říkám si, zdali je chceš vůbec číst

jestli ti nemám vše říci snad sám

však pravdu unese jen čistý list

a tak ti psaní mé do schránky dám.

Počkám, až odemkne domovník dveře

proklouznu kolem něj, až zívne a pak

jako stín co večer pokaždé zemře  

ti na rty polibek dopisu dám.

Sladký je jako lež, která nic nestojí  

hořký je po soli jíž solíš chléb  

a křídla zlomená jak ruce tápají

když do úst zabíjím jazyku hřeb.