Co jsou to starožitnosti

:-))Snad se vám bude líbit...

Abych řekla pravdu, slovu \" starožitnost\" prazvlášť nerozumím. Právě proto mě asi tolik přitahuje. Člověka vždycky imponuje neznámo. Ale dost filozofování! Co je starožitnost? Nevím, nezbývá mi tedy nic jiného, než se obrátit na svůj selský rozoumek. A ten mi našeptává, abych si toto slovo rozložila na dvě části. Pokud to tedy udělám, získám \" staro-\" a \" - žitnost\". Význam  \" stara-\" je mi úplně jasný. Podle mě označuje starou, dlouhověkou a letitou.  Co ale znamená \" - žitnost\" ? Má snad něco společného se žitem? Žito, žitný chléb, pivo? Ale kdepak! Myslím, že by mohlo být odvozeno od slova žít. Nejsem sice žádný jazykovědec, ale kdyby se má teorie potvrdila a v to pevně doufám, za starožitnost bychom považovali předmět, který je už dlouho na světě.
 Ale jak moc dlouho? Den? Měsíc? Rok? Nebo statisíce let? Na to mi ještě nikdo nedokázal odpovědět. Svými všetečnými otázkami o starožitnostech stále bombarduji chudáky rodiče, babičku, celé příbuzenstvo a kdyby mi nebránil vrozený stud, ptala bych se i kolemjdoucích na ulici. Taková je má touha po poznání. Kusými informacemi a doporučeními návštěvy sousedů přesto opovrhuji. Starožitností přece nemůže být jenom červotočivá kredenc, židle o třech nohách nebo mosazný svícen  bez bodců! Kusy starého nábytku!
Ale co jejich cena? Nechápu, že i když jsou to věci mnohdy nefunkční, opotřebované a vyšlé z módy jsou velmi drahé. Zajímalo by mě také, jestli jsou starožitnosti drahé proto, že prý mají historickou hodnotu, nebo zda starožitnostmi se stávají až věci, které jsou drahé. Kdyby platilo, čím víc člověk utratí za daný předmět, tím bude starožitnější měli bychom doma celé sbírky. Od nepoužívané šachovnice vykládané olivovým dřevem, přes kýčovitou sošku hinduistického Višny a karbíkovou svítilnu až po pohovku s celtou, na kterou si lehnout nesmíte, aniž byste riskovali své zdraví. Jo,jo jsou to věci vcelku zbytečné. Věci? Jenom věci? Ano, vím, zatím jsem mluvila jen o nábytku, soškách a jiných uměleckých předmětech, ale jsem zarytě přesvědčena, že starožitností může být cokoliv. Nechápu proč ne například Zeměkoule. Vždyť už je to 4,5 miliard- letá stařenka. Věk na to má. Cenu taky - jenom vezměte v úvahu, kolik dolarů sype jeden barel ropy ... Počkat, počkat. Tohle prehistorické palivo z prvohor - vždyť tady máme další starožitnost! Jsme v podstatě obklopeni samými starožitnostmi! Moje dříve vyřčená definice je totiž naprosto geniální! Když se jí budeme řídit, zjistíme, že starožitností je vše, co vyšlo z továrny, co se narodilo, co se zkrátka objevilo na světě. Ať už je to Mercedes, honosná vila, rosnička, motýl nebo člověk.
 I člověk se občas stává chtě nechtě starožitností. Řekla bych tak asi po čtyřicítce. Je mi jasné, že si takhle nezískám sympatie lidí v \" nejlepších letech\". A taky vím, dokonce jsem přesvědčena, že za pár let tuto hranici posunu výš a pak ještě výš a že jednoho dne ji budu muset zrušit úplně. Tak to se mnou dopadne. Někdy si i teď připadám jako chodící vykopávka nebo oživlá mrtvolka. Mezi houfy dvanáctek na diskotékách se vyjímám vskutku skvěle. Jak na sebe házejí významné pohledy: \" Koukni na tu starožitnost! \" Když zrovna neobrací oči v sloup. Ale proč vám zrovna tohle vykládám? Chci vám tím říci, že starožitností je bezesporu almara z doby alžbětinské, vyhynulý blboun nejapný,ale i novinka starší 20 minut, mobil rozměru cestovního kufru a včerejší vítězství. Samé unikáty. Poslední individua svého druhu. Ohrožení jedinci. A i člověk má velkou potřebu být něčím výjimečný. Touží stát se hvězdou show- businessu, úspěšným spisovatelem nebo účastníkem ruské výpravy do kosmu. Chce, aby byl viděn a aby se o něm psalo v nejčtenějších plátcích. A když už teda nemůže vynikat sám od sebe, pořídí si do bytu aspoň nějakou starožitnost. A návštěvníci jeho příbytku obdivují ten nádherný obraz a rozplývají se nad jeho krásou a tiše mu závidí, jak je bohatý, když si může koupit takovou cennost, a zmíní se o tom překrásném dílku svým známým a ti zase jiným známým a z obyčejného človíčka je rázem slavná osobnost.
 Ale v minulosti byste se uznání asi jenom těžko dočkali. Spíš naopak. Vlastnit máselnici po prababičce nebo nově nepřestavit výměnek se zřejmě rovnalo hanbě nejvyššího kalibru. Soudím tak podle skutečnosti, že se starožitností moc nedochovalo. Dovedu si živě představit naše předky, jak se lopotili, aby měli všechno hezké a hlavně nové. A ti, kteří si nemohli dovolit novinky, byli nešťastní. Zato jejich potomci vyštrachali na půdě nefunkční kolovrat a s radostí ho umístili  v obýváku. Kde jsou ty doby, kdy byla starožitnost - z nouze cnost. Ale zase na druhou stranu, možná někdy za dvě stě, tři sta let se k starožitnostem bude počítat i kovová manželská postel, mobilní telefon nebo obyčejný dům. Lidé budou spát na polštářích vycpaných z vláken připomínající motýlí křídla, pohybovat se z místa na místo pomocí myšlenek a žít v polyethylenových stanech na planetce WGX 538.
Chtěla bych, aby moji následníci dostali do vínku nějakou starožitnost. Já sama jsem trpěla, když jsem po zpřevracení každého šuplíku, našla pouze kalamář, a to ještě bez inkoustu. Rozhodla jsem se tedy, shromažďovat kdejakou cetku, aby mohla být později s velkou slávou objevena a prohlášena za starožitnou. Vyhradím si na to speciální prostor, kam budu tyto budoucí cennosti ukládat. A propo nevíte o nějakém volném leteckém hangáru?

---