Ať žije tzv. organizace práce

Občas si na téhle škole připadám jako v Kocourkově. Nejenom, že nám nutí předměty, které mají do technického zaměření hodně daleko, ale zaráží mě i fakt, jakým způsobem si jeden nejmenovaný skoro doktorand organizuje své konzultační hodiny.

Už od prvního cvičení mi připadal jako "pan někdo", namyšlený a kapánek s nosem nahoru, že by ho ani slunečník nezachránil od pořádného deště do nosu. A navíc ten jeho přezíravý a nafoukaný výraz mě pokaždé dokáže pořádně naštvat. On je ten nejchytřejší, on ví vše nejlépe.

Jednou opraví rys tak, jak se mu zlíbí a jak má zrovna náladu. Pak k němu člověk přijde s opravou a on seřve ho za to, co mu před tím sám poradil. Jednou to má být tak a podruhé onak. Člověk u něj nikdy neví a záleží, jakou nohou "pán" zrovna vstane z postele.

Zatímco ostatní skupiny, které - naštěstí pro ně - mají někoho jiného, získají zápočet skoro zadarmo, u nás je tomu přesně naopak. Každého prudí (a mě obzvlášť), pokaždé si vymyslí něco nového.

Pokud má člověk zájem dostal zápočet a mohl na zkoušku, musí odevzdat montážní jednotku, kterou bude po správném dvouhodinovém napsání testu obhajovat u zkoušky. Abych to uvedla na správnou míru - bude obhajovat škrtance propiskou, které měl původně na výkresech špatně. Dost nelogické, ale budiž.

A teď se konečně dostáváme k organizaci jeho konzultací. Na zkouškové období letního semestru je má vypsané poněkud zajímavě. Během prvních dvou týdnů v červnu má tři konzultace týdně od 10 do 11. Pak tu zbytek června není, poté má pár kozultací v prvním týdnu v červenci a pár v září v čase jako na začátku června. Zádrhel je však v tom, že při jeho prudění při kontrole montážních jednotek je skoro nemožné se dostat vůbec na řadu. Je sice pravda, že konzultace začínají až v deset (krásný čas, že?), nýbrž lidé tam chodí stát frontu již na šestou ráno. Člověk aby málem v té škole ještě přespával...

Chudák se pak diví, že lidí je na konzultacích stále mnoho. Každého opravuje v  lepším případě tak 15 minut, přičemž vám to tak sedmkrát, osmkrát vrátí k opravení.  A když se vás tam sejde na jednu konzultaci přes třicet, je jasné, že za tu jednu hodinu na konzultaci všechny nezvládne. Sice občas konzultuje déle - asi dvě a půl hodiny s hodinovou pauzou na oběd, ale i tak vás dokáže tak otrávit, že si snad stokrát řeknete, že to snad ani nemá smysl.

Je s podivem, jak si někteří dokáží svůj pracovní čas zorganizovat. Doufám, že jednou se setká s podobným, přehlíživým a někdy ponižujícím jednáním, aby si konečně uvědomil, jak vůbec tráví svou pracovní dobu. Pokud mu to ovšem někdy dojde...

8. 6. 2002