Harampádí

Pod rouškou opilého večera

nadávám do tmy na zlé

a podávám pomocnou ruku zbitým a nemocným,

tak jako hvězda večera podniknu poslední útok

na baštu blbosti a zkroucenosti.

Unáší mne vítr a do skal zní meluzína,

tak jako orel skláním hlavu svou nad kořistí.

Pečlivě uschované a zapsané

tabulky se starověkým písmem

odnáším do dražby pošetilých duší

a nikdy více nespatřím

ponížení a urážky.

Pod rouškou opilého večera

unáší mne proud větru,

abych skončil tam, kde jiní začali,

abych začal tam, kde 

včerejšek odnesl mou minulost.