Pád Jericha

U stolu sedí minulost kouří popíjí prsty si projíždí dlouhé rezavé vlasy

Má nenalíčené oči dříve se vždycky tak pečlivě líčila

Asi ji máš konečně vidět jaká doopravdy je

Zakyslý odraz v prasklé sklenici již dvacet let nikdo neumyl

Pouští ti z walkmanu zvuk kroků co umlkly už před dvěma dekádami

Opilý smích na Ovocném trhu zapadlé songy co kdysi lámaly hitparády

Už spolu nezpíváte už spolu nemluvíte nešeptáte nemlčíte nehrajete

Kytary mají uražené krky slova netečou ticho neléčí

Orchideje na okně nekvetou a stejně jsi v nich dávno ztratila zálibu

Jsou citlivé na zalévání moc vody je utopí málo vody usuší

Je nemožné trávit tolik času přemýšlením o ideální dávce

Po které neumřou aniž by rozkvetly aniž by vyrostly aniž by na chviličku zavoněly

V průhledném květináči vidíš jak černé a uhnilé mají doopravdy kořeny

Až se nakonec zvedneš a vytrhneš tu snítku mrštíš ji z okna na chodník

Prsty máš po tom podivně intimním kontaktu špinavé a bolavé

Minulost se otáčí čichá k láhvi ušklebuje se popraskaným rtem

A přece některé věci dospějí po čase na svůj právoplatný konec

Sklenky se rozbijou hudba dozní nevítaní hosté se obléknou a jdou

Kozačky přestanou překážet v předsíni muzika konečně dohraje

Utichne jak kdysi utichlo i poslední troubení v Jerichu

Protože archeologie vztahů má své vědecky potvrzené limity

Péče o památky nevzkřísí zemřelé co prožili životy v jejich zdech

A za oknem chodí lidé mluví posunkují posílají přes messenger zprávy

Proč mlčky bez pohybu zírat než zvadnou a uhnijí jak orchideje

Je čas zvednout ochromené tělo odtrhnout se od zmizelé tváře

Tváře, co se stala větrem a vzdouváním záclon zpřítomnila zahynulé světy

Tváře co střepy ze sklenky řezala do tvých pevně uzavřených očí

Co se stala slovem

a přebývala mezi námi

Až se nakonec zřítila do pouštního písku jak pyšné hradby Jericha

Za zvuku posledního zaryčení syntetických trubek

když v rádiu dozněly závěrečné tóny

posledního odpočtu