O vile Amalce z Anenske

     Anenska ulice, to je ta, na jejimz jednom konci je v mezere mezi domy videt stit Petrova, a kdyz vychazi Mesic, dostava se tam primo mezi obe jeho veze. Je v teto chvili naprosto klidna, bezlidna a jen moje a hlavou se mi honi jedna fajn holka.

     Vezu jednu tasku, v poznamce, ze zakaznik bude vracet mlynek. A v tasce mlynek. To je vetsinou nedobry znameni, protoze z nejakych nepochopitelnych duvodu maji ve zvyku posilat dvakrat az trikrat tu stejnou reklamovanou vec nez nekomu dojde, co je treba udelat. Vystupuju, chci zakaznika vytocit na telefonu, v tom do ticha ulice slysim stebetnuti.

     "Tady, v okne". Tam, v okne vyvyseneho prizemi, stoji takova az etericka bytost, takova ta bylinkova divka, takovy ten hedvabny satek, ktery kdyz padne do travy, je rozrezan na tisice kousku pilami travovych stebel. Jdu k oknu, kde lampou z mistnosti prosvita divka, ktera ma urcite olovene boty, jinak by ji pruvan odval do tech zcela prazdnych ulic pod Petrovem a sklesle rozhazuje rukama. Vypada jako vila Amalka, ktera si stezuje, ze ji posbirali veskerou rosu.

"Ten mlynek nejde otevrit, pockate, nez zkusim ten druhy?", zasvitori a snad jen struny pavuciny rozechveny pavoucim dechem by mohly znit potiseji, nez jeji hlas.

"Pockam. Tak ja zkusim zatim ten druhej, at to mame jisty." Beru za vicko, jde pryc, pak mi dochazi, ze se bavime o jine casti, te, do ktere pada jiz namleta kava. Jednim pohybem nadobku osvobozuji od mlynku, divka v slabem svetle bojuje s druhym mlynkem v rukach. 

"Tak tento taky nej.. aha..", jeji oci stanou postupne na kazde z mych rukou, v nichz kazda drzi jednu z dvou casti mlynku.

"Jak jste to udelal?", zasne a chvili to vypada, ze ji tiha dopadajiciho svetla z hvezd porazi na zem.

"Takto jsem to chytil, takto, leva tu, prava tu, otocil doleva a je to."

"To neni mozne.", krouti hlavou divka a bere si ode mne jiz zase cely mlynek.

"Takto rikate?"

"Ano, takto, nebojte se zabrat."

Vznika usili, veskera sila posbirana za cely zivot se soustreduje na krouzek a nadobku, kterou je potreba otocit o pul centimetru doleva. Cvak! 

"Mam to! Slava!", oci se ji rozzari a vypada, ze za chvili vycerpanim usne.

"Tak ja tento zase odvezu a tenhle mate uz nachystanej, muze byt? Berte to ode me jako darek k MDZ!", dulezite se usmivam a odchazim.

"Ano, beru, neskutecne.."

Nechavam divku svemu osudu v prizemnim byte na Anenske. Urcite si uz vyzula sve olovene boty a ted pod stropem tam a zpet odjima nadobku na umletou kavu z mlynku. 

Odjizdim, vracim se zpet k jedne fajn holce a jeste si rikam - Amalko, ale to kafe si budes muset taky namlit... -  ale uz tu myslenku poustim zpet za sebe do Kopecne, Uvozu a Udolni, kde si s ni pohrava vecerni vitr a seda na ni rosa, ze ktere si pak urcite vila Amalka uplete na krk nove korale a dal tipuju, ktery ze zakazniku bude doma fakt az v celou, kdyz uz bych to mohl mit ve ctvrt hotovy, nechavaje za sebou Mesic zarici mezi dvemi vezemi..